Korespondence

Prožíváme čas plný vitality: čas, který považuji za krásný a strhující. Nám jako Koinonii nepřísluší negativní a úzkostné vize, ale spíše pokojné očekávání Pánova příchodu. Jistěže není všechno snadné, problémy nemají jednoduchá řešení a zlo se šíří, ale slunce stále svítí navzdory mračnům, která přejdou…

Z hlediska nauky víme, že advent znamená připomínku vtělení; můžeme ale očekávat ještě něco nového na existenciální rovině?
Je to otázka, která tkví v našem srdci a která se častokrát ozývá jako ta nejdůležitější mezi našimi nejrůznějšími každodenními problémy…

„Vy jste sůl země… Vy jste světlo světa…“ (srov. Mt 5,13-16)…

Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval.

Kristus vstal z mrtvých!


Milí bratři a sestry,

začíná liturgické období adventu, tedy času, který nás uvádí do postoje očekávání a přijetí Božího daru v osobě Ježíše.
Advent není pouhou vzpomínkou, ale znamená skutečně zaujmout postoj otevřenosti přijmout to, co pro nás Bůh připravil…

„Tu šel do sebe a řekl: …
Vstanu, půjdu
k svému otci…“ (Lk 15,17-18)

V této postní době Svatého roku silně zaznívá poselství o milosrdenství. Můžeme předložit mnoho různých definic a mnoho obrazů, ale co nám, Koinonii, slovo „milosrdenství“ napovídá?

Kristus vstal z mrtvých!

Zatímco píšu tento dopis k nadcházejícímu adventu, nacházím se na pouti v Izraeli. Právě jsem dokončil návštěvu Nazareta; zítra mě čeká Hora blahoslavenství a Kafarnaum a tak dále, takže mé myšlenky postupují v této duchovní vlně a nemohu tím nebýt silně ovlivněn.

Když nastal den Letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě.
Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli.
A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden;
všichni byli naplněni Duchem svatým… (Sk 2,1-4a)

POŽEHNANÉ LETNICE S HOJNÝM VYLITÍM DUCHA SVATÉHO