Korespondence

Kristus vstal z mrtvých!

Milí bratři a sestry,

v evangeliu nacházíme obrat typický pro vývoj biblické myšlenky ohledně odměny – totiž že každý nese tíhu svých hříchů. Nelze tedy připisovat odpovědnost druhým…

„Připomínej si celou tu cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vodil po čtyřicet let…“ (srov. Dt 8,2)

Tento verš velmi dobře interpretuje, jaký by měl být náš postoj víry: připomínat si, jací jsme byli a co pro nás Bůh udělal. Na této paměti závisí naše věrnost.

…

Prožíváme čas plný vitality: čas, který považuji za krásný a strhující. Nám jako Koinonii nepřísluší negativní a úzkostné vize, ale spíše pokojné očekávání Pánova příchodu. Jistěže není všechno snadné, problémy nemají jednoduchá řešení a zlo se šíří, ale slunce stále svítí navzdory mračnům, která přejdou…

Z hlediska nauky víme, že advent znamená připomínku vtělení; můžeme ale očekávat ještě něco nového na existenciální rovině?
Je to otázka, která tkví v našem srdci a která se častokrát ozývá jako ta nejdůležitější mezi našimi nejrůznějšími každodenními problémy…

„Vy jste sůl země… Vy jste světlo světa…“ (srov. Mt 5,13-16)…

Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval.

Kristus vstal z mrtvých!


Milí bratři a sestry,

začíná liturgické období adventu, tedy času, který nás uvádí do postoje očekávání a přijetí Božího daru v osobě Ježíše.
Advent není pouhou vzpomínkou, ale znamená skutečně zaujmout postoj otevřenosti přijmout to, co pro nás Bůh připravil…

„Tu šel do sebe a řekl: …
Vstanu, půjdu
k svému otci…“ (Lk 15,17-18)

V této postní době Svatého roku silně zaznívá poselství o milosrdenství. Můžeme předložit mnoho různých definic a mnoho obrazů, ale co nám, Koinonii, slovo „milosrdenství“ napovídá?