Milá sestro a milý bratře,

opět nastal čas, který nás uvádí a připravuje na vánoční svátky. Tento rok byl však obzvlášť významný a poznamenaný událostmi, které se dotkly celé Federace.

V našich srdcích je stále živá vzpomínka na setkání nás pastýřů, které jsme měli na začátku roku na poutním místě ve svatyni v Guadalupe v Mexiku. Sjednotili jsme se s naším zakladatelem tím,
že jsme přijali jeho pozvání (a každý z vás byl přítomný skrze svého pastýře), abychom Matce Boží poděkovali za všechno to, čím je a co pro nás v tomto čase učinila. Šlo o krátkou, ale intenzivní návštěvu, kdy jsme si rovněž vychutnali okamžiky hlubokého společenství mezi sebou.

Mezinárodní kongres byl vyvrcholením těchto čtyřicátých narozenin Koinonie. Aniž bych dokázal vybrat nějakou konkrétní chvíli, mohli jsme se průběžně radovat z toho, že můžeme být pospolu, děkovat Pánu, být utvrzeni a povzbuzeni našimi přáteli biskupy a především společným cítěním a za- koušením Jeho přítomnosti. Jeho přítomnost je diskrétní, ale natolik strhující, že (odhlížeje od věku, služby a jazyka) jsme Jím byli všichni přitahováni a uchvacováni a z Prahy jsme zajisté neodjížděli stejní, jako jsme přijeli.

Pro syny Izraele je čtyřicátý rok rokem par excellence. Je to rok poznamenaný faktem, který určuje „před“ a „po“ v jejich dějinách: přechod přes Jordán a vstup do Zaslíbené země poté, co byli jako kočovníci na poušti.

Poušť byla časem očišťování – vždyť do Zaslíbené země nevešli dříve kvůli nedobrému používání jazyka, reptání a každé formě zahořklosti, které se usadily v jejich srdcích a přenášely se do jejich řeči, jež skličovala i ty, kdo je poslouchali.

Poušť byla školou, v níž se museli naučit záviset na Pánu a spravovat svoji svobodu v harmonii s pravidly, které jim Pán předával.

Poušť byla především časem přiblížení se Pána k jeho lidu. On sám se jim staral o pokrm podle jejich potřeb a – jak praví Písmo – i podle jejich chuti: první skutečný „catering“ v dějinách. Celkem vzato: nebylo to zas až tak strašné.

Proč tedy lid trpěl během prožívání této těsné závislosti na Pánu, když – jak praví Písmo – mu nechybělo nic z toho, co potřeboval?

Protože toho, co lid potřeboval, bylo mnohem méně, než co chtěl či po čem toužil. Tento rozdíl plodil reptání a stěžování si.

Tohle všechno platí i pro nás, Koinonii: proto je dobré správně využít tohoto času očekávání a naladit se na způsob jednání prozřetelného Boha a na jeho rytmus. Tak budeme mít připravené a ochotné srdce k přijetí daru Jeho nového narození v nás a mezi námi. Zralost spočívá právě v tomto rozpoznání, že všechno pochází od Něj, a v tom, že si budeme připomínat, odkud jsme vyšli a jak jsme se zrodili.

Ať se tedy v této době adventní v nás spolu s vědomím naší závislosti na Bohu zrodí i touha být solidární s komunitami a bratry a sestrami, kteří jsou nejpotřebnější, a kéž se naučíme dělit se o to, co nám Pán dal, a to štědře a podle našeho charismatu.

Se srdcem plným vděčnosti za společně prožité chvíle v tomto roce a s důvěrou, že to lepší má teprve nastat, Ti přeji plodné očekávání a požehnané Vánoce!

Plzeň-Valcha, 23. listopadu 2019

P. Giuseppe De Nardi
generální pastýř