všem bratřím a sestrám Koinonie Jan Křtitel

Kristus vstal z mrtvých!

Milí bratři a sestry,

v evangeliu nacházíme obrat typický pro vývoj biblické myšlenky ohledně odměny – totiž že každý nese tíhu svých hříchů. Nelze tedy připisovat odpovědnost druhým, jak naopak zastává jistá dětinská a Starým zákonem zavánějící teologie odplaty, která je dnes velmi oblíbená a nepatřičně užívaná pro uplatňování sobeckých nároků a oddalování vlastního obrácení.

Zdá se, že se v současné době znovu rozpoutal hon na čarodějnice, přičemž čarodějnicemi jsou samozřejmě vždycky ti druzí. Zaznívá tedy volání vybízející ostatní k obrácení, jako by ti, kdo po něm volají, byli k tomu plně oprávnění.

V 9. kapitole Lukášova evangelia čteme: Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej (Lk 9,23-24). Oslovuje mne, že Ježíš používá přivlastňovací zájmeno („svůj“), aby tak ukázal, že obrácení nemůže nastat nijak jinak než osobně. Jsem to já, kdo se musí obrátit, nikoli ti druzí. A toto je novost typická právě pro Ježíše, jenž přivádí k naplnění biblickou myšlenku: já sám jsem zodpovědný za své obrácení.

Zde nejde o život těch ostatních, ale právě o ten můj. Musím tedy pracovat především sám na sobě. Soustřeďme se proto v této postní době na to, co přemáhá naše sobectví, a konejme kroky, jimiž nehledáme pouze svůj vlastní prospěch.

Někdo mi možná namítne: a co pravda? A hřích druhých? Cožpak nemáme poukázat na to, co je špatné? Odpověď je velmi prostá: 1. list Korintským 13 – velepíseň lásky. K bratru je třeba přistupovat s milosrdenstvím. Pravdu musí vždy filtrovat láska, a láska mezi bratry se nazývá milosrdenství.

Toto je možná to pravé a největší gesto lásky: milosrdenství, jež všechno vydrží a ve všem vytrvá, protože pravda nemůže nevyvěrat z lásky a odpuštění.

Milí bratři a sestry, bojujme proti svému sobectví, které z nás činí soudce. Přestaňme soudit a nesnažme se bratry nachytat, jak to měli ve zvyku farizeové. V úctě pokládejme druhé za přednější než sebe a jednejme podle toho, co je typicky evangelní: milosrdenství.

Církev nám předkládá široký výběr nástrojů askeze jako modlitbu, půst či almužnu, ale především skutky duchovního a tělesného milosrdenství. Mezi nimi si pak můžeme vybrat jeden, který je určitě snadno proveditelný pro všechny: zavřít ústa vůči pomlouvání bratra. A jestli chceš udělat ještě o něco víc, vyjdi mu vstříc gesty odpuštění.

Takovým způsobem uskutečníme to, co Ježíš říká, a budeme znamením jeho přítomnosti uprostřed nás.

Plzeň-Valcha, 23. února 2019

P. Alvaro Grammatica

generální pastýř