avvento1

Kristus vstal z mrtvých!

Milí bratři a milé sestry,

začíná nové liturgické období, advent, doba přípravy na svátky Kristova narození. Jsme v roce, kdy slavíme 30. výročí existence naší komunity, a Pán nám hojně požehnal. Stále velice rád vzpomínám na Kongres, který se konal v Praze koncem srpna: byla to velkolepá oslava, bohatá, vedoucí k úžasu nad podivuhodnými skutky, které Pán vykonal pro nás všechny. Mezi mnoha poselstvími bylo i jedno prorocké slovo, které mě obzvlášť zasáhlo: „Nikdo nezastaví tvoji cestu; nikdo nezastaví tuto cestu, protože už to nejsi ty, kdo po ní kráčí, ale jdu po ní já, jenž žiji v tobě.“ Ano, je to tak, Pán se nikdy nezastavuje v naplňování svého slova, to pouze my můžeme přestat následovat jeho cestu.
Jsme lid, který je na cestě, a proto záleží na nás, zda přijmeme impuls Ducha k tomu, abychom šli a nezastavovali se. Naše cesta s Pánem je nutně společnou cestou formování jednoho lidu, protože my jsme jeden jediný lid. Jeden z veršů knihy Rút velmi dobře vyjadřuje tuto skutečnost společného kráčení: „Tak šly obě, až došly do Betléma“ (Rt 1,19). Rút, jakkoli má možnost vrátit se ke svým příbuzným a tam si zařídit nový život, se rozhodne následovat svoji stárnoucí tchýni Noemi, která již před sebou nemá žádnou budoucnost. Zdánlivě si volí smrt, ale ve skutečnosti se rozhodla pro opravdový život: být s osobou, kterou si vybrala za přítelkyni. Svým rozhodnutím pro Noemi si Rút volí stejnou cestu: cestu, která vede do Betléma.
Betlém – to je “dům chleba”: kdo jde do Betléma, směřuje k požehnání. Do Betléma se však nechodí jinak, než v doprovodu přítele. To, co tuto cestu umožňuje, nejsou zdroje či rezervy toho, kdo tě doprovází: Noemi nic z toho neměla. Tuto cestu umožňuje tvoje rozhodnutí učinit z druhého svého přítele. Všichni jsme pro své bratry takovou Noemi: jsme chudí, máme jen velmi omezené zdroje, avšak ten, kdo má odvahu zvolit si Noemi, starou a neplodnou, za svoji přítelkyni a průvodkyni na cestě, dojde až do Betléma, “města chleba”. Stejně tak jsme i my všichni povoláni být odvážní jako Rút: rozhodnout se pro bratra, aby se stal naším přítelem a průvodcem na cestě.
A tak v této adventní době upevněme pouta našich přátelství konkrétními gesty otevřenosti, velkodušnosti, blízkosti a vzájemné úcty; navzájem se povzbuzujme, snášejme se a jeden druhému odpouštějme, má-li kdo něco proti druhému. Konkrétně: nezanedbávej setkávání se svými bratry, a to nejen na předem stanovených setkáních jako je Agapito či Dům modlitby, nýbrž věnuj svůj čas konkrétním způsobem tomu, kdo ještě neměl příležitost zakusit tě jako svoji Rút: ochotně se otevři nějaké konkrétní službě křesťanské lásky. Tak dojdeš až do Betléma, a tam uzříš dítě zavinuté do plenek: Krista Pána.
Požehnaný advent přeje

Plzeň-Valcha, 26. listopadu 2009

P. Alvaro Grammatica
generální pastýř