Kristus vstal z mrtvých!
Milí bratři a milé sestry,
v adventním čase církev nepřestává volat: „Přijď, Pane Ježíši!“ Tato modlitba je typická pro toho, kdo žije očekáváním a touží po Pánově příchodu, neboť On nám slíbil, že znovu přijde ve slávě, aby definitivně naplnil příslib nového nebe a nové země (srv. 2Pt 3,13). Závdavek uskutečnění Ježíšova příchodu můžeme přitom zakoušet již v přítomnosti, a to v prvotinách Ducha (srv. Ř 8,23).
Podle podobenství o deseti družičkách, které vyšly naproti ženichovi, neznáme den ani hodinu, ale víme, že to bude uprostřed noci (srv. Mt 25,1-13). Tato noc ale neznamená úplnou tmu a nepřítomnost světla; znamená však, že ženich přijde, až nastane tma naděje a až při čekání na všechny přijde ospalost a usnou, tísněni problémy a šířící se nepravostí (srv. 2Tm 3,1; 2Pt 3,3); této noci však budou zářit i velká a jasná světla, odkazující na přítomnost Ducha (srv. 2K 1,22; 1J 2,20).
Advent je tedy zvláštním obdobím liturgického roku, které nás vybízí, abychom viděli světla Pánovy přítomnosti v noci dějin, v našem životě, v naší rodině, v naší komunitě, v naší církvi. Je to čas, kdy si má člověk koupit mast k potření očí, aby prohlédl (srv. Zj 3,18) a viděl, že Ježíš je Pánem dějin, Zmrtvýchvstalý že žije, aby již nikdy nezemřel, Immanuel že je nám po boku, Beránek že snímá hřích světa a křtí Duchem svatým a ohněm. Jak znovu nabýt zraku? Zakoupením oční masti. Pro nás, v tomto zvláštním čase, je touto mastí vnitřní postoj, který mi umožňuje vidět ve všem Pánovu ruku, řídící všechno; vnitřní postoj, který můžeme získat tréninkem ve vděčnosti a radosti.
Buď silný v radosti, buď za všechno vděčný!
Takto rozněcuj oheň Ducha a udělej vše pro to, aby nezhasla lampa družičky, která očekává příchod ženicha (1Te 5,16-19).

Radost a vděčnost jsou dvě složky tohoto adventu, abychom se naučili vidět světla milosti uprostřed tmy a mohli zakoušet, jak dobrý je Pán, který nás nikdy neopustí. Vidět na naší cestě světla: to je ten prorocký hlas, který se od nás Koinonie vyžaduje. Ke sdělení, že není světlo, nepotřebujeme prorocký dar; potřebujeme však toho, kdo světlo přinese. Dobrá zpráva začíná tehdy, když prohlédnou naše oči; k prohlédnutí pak potřebujeme Boží mast radosti a vděčnosti.
Milí bratři a sestry, s obnoveným nadšením pokračujme v cestě, kterou jsme započali v srpnu zdrženlivostí od alkoholických nápojů. Tento půst byl s impozantní velkodušností přijat a je uskutečňován všemi realitami Koinonie na celém světě; je to znamení velké jednoty a společenství, díky kterému můžeme doufat v budoucnost plnou síly a požehnání. Nemůžeme jinak, než být za to vděčni Pánu a všem bratřím a sestrám celé Koinonie. K této zdrženlivosti tedy připojme i radost a díkůvzdání, a až nastane čas vánoc, naše oči uvidí slávu Slova, které se stalo tělem, plné milosti a pravdy (srv. J 1,14): naše radost se tak stane tryskajícím pramenem a naše díkůvzdání zpěvem o svobodě.
„Přijď, Pane Ježíši“; vzývání, které se stává jistotou a přítomností očím, které opravdu vidí.

Plzeň-Valcha, 17. listopadu 2010

P. Alvaro Grammatica
generální pastýř