Svědectví - mladí
Setkání mladých březen 2007

Už od malička jsem věřil, že Bůh existuje. Dokonce si pamatuji, že jsem si s ním povídal. Ale nějak jsem na něj časem zapomněl a byl ve mně časem i zapuzen. Stále jsem v něj věřil, ale už nějak jinak. Něco kolem mých 15 let jsem se cítil ztracen v tomhle světě. Ateistická představa světa mi připadala hodně omezená, a tak jsem hledal odpovědi na otázky, které mě trápily. Proč tu jsme, jaký je smysl světa atd. Hodně mě tenkrát oslovil buddhismus a hltal jsem jeho myšlenky. Nasycoval mě, ale jen částečně. A když mi bylo 17 let, skamarádil jsem se s klukem, který je věřící. Ukázal mi Bibli a já jsem měl možnost uvidět tu velkou “Knihu knih”. Měl jsem před ní velkou úctu. Věděl jsem, že v té knize je něco velkého. Maminka mého kamaráda si všimla mé úcty a zájmu o křesťanství, a tak mě začala evangelizovat. Nějak jsem tomu stále nerozuměl a číst Bibli pro mě byl problém, protože pro mě byla napsaná příliš složitým jazykem. Až jednou mi vyprávěla o jedné křesťanské “oáze” v Plzni, původem z Itálie, kde se lidi modlí. A přesvědčovala mě, ať tam s nimi jedu, ale já jsem měl obavy z toho, jestli to není nějaká sekta. Moje rodina je ateistická, a tak jsem byl vychován v duchu nedůvěry v podobné shromáždění. Ale jednou jsem se rozhodl, že tedy pojedu. A to bylo to nejlepší a nejdůležitější v mém životě, co jsem udělal. Když jsem tam přijel a viděl tu spoustu lidí, kteří zpívají nahlas a zvedají ruce nad hlavu, měl jsem pocit, že jsem v sektě. Měl jsem strach a necítil jsem se dobře. (Teď už vím, že ďábel ve mně bojoval už předem prohraný boj). Byl jsem hodně zmaten, ale jedna věc mě zarazila: cítil jsem se tam jinak. Bylo tam něco, co jsem neznal. Teď už vím, že to byla Boží láska. A právě ta mě přitáhla zpět do Plzně.

Chci těmito řádky vyjádřit, že STRAŠNĚ děkuji Bohu. On mě vysvobodil z mého ustrašeného života a dal mi naději a lásku, která mi chyběla. I když v mém životě přicházejí chvíle, kdy se cítím špatně, vím, že v těch chvílích nejsem sám, že nikdy už nebudu sám, protože mám za přítele Ježíše. Život s Ježíšem je hlavně o osobním kontaktu s ním. Teď žiji život plný radosti a vnitřního klidu. Lidé z mého okolí to vidí, a tak se mě ptají, proč mám pořád tak dobrou náladu a proč se pořád směji. A já jim můžu jen říct, že za to může Ježíš!

Tomáš

Nejsem člověk, který svědectvími zrovna srší, ale Pán se dotýká všech, a tak si říkám: „Proč bych zrovna já měla být výjimkou?!“ Opravdu, Pán se mě dotýká skutečně každý den!!! Pociťuji ho v každou chvíli svého života! Hlavně skrze své přátele! Myslím, že je moc důležité, aby lidé, kteří žijí s Pánem, dávali najevo, že jsou s ním a dávali to najevo hlavně lidem kolem sebe. Vím, že to funguje. Schválně se zkus kolem sebe podívat, kolik lidí je naštvaných, smutných, nebo mají jen špatnou náladu. Vyzkoušej tohle: pořádně se na toho člověka podívej a ze široka se usměj. A uvidíš reakci: buďto si dotyčný o tobě pomyslí, že jsi blázen, anebo se usměje, zamyslí se a třeba to pošle dál. Úsměv je dar od Pána a nejlepší na něm je, že se množí a působí radost! Tak ti posílám taky jeden pro radost 😀

Mohu Ti to dokázat: v neděli 29.4.2007 jsem měla se spolčem z Jilemnicka koncert. Byla to fakt síla! Přišlo asi 300 lidí a já jsem cítila Pánovu přítomnost a to, že se Ježíš dotýká nejen nás účinkujících, ale i lidí, kteří seděli v lavicích. Ti se na nás smáli a pohupovali se do rytmu. Po koncertě k nám přišel jeden pán a řekl, že tolik rozzářených a veselých tváří kolem sebe nikdy neměl. Prý z nás Boží láska a síla jen zářila!

Tím se dostávám k tomu, jak se Hospodin dotýká mě! Samozřejmě je to skrze slova, Písmo, přátele, rodinu a komunitu. Ale nejblíž jsem mu asi tehdy, když zpívám (prostě skrze hudbu). To pak zažívám neuvěřitelné věci! Opravdu cítím, že mě bere za ruku a že s ním půjdu prostě kdykoliv a kamkoliv! „Nejdrsnější“ na tom je, že mi vždycky naskočí husí kůže 😀 To si klidně budeš moci také ověřit.

Anička

Budou to dva roky, co Pán mocně působí v celičkém mém životě. Předtím byl můj život smutný, depresivní, až se vytrácel smysl proč žít. Táta pil, máma měla známosti, rodina se rozpadla. Nový otec, nový sourozenec, všechno mi vadilo, spíše víc mrzelo… výčitky vůči mámě i tátovi se v mých myšlenkách stupňovaly, až mě přivedly k pláči, depresím a uzavření se do sebe… Nějakou náhodou jsem se dostala na setkání mládeže do Litic (to mi bylo asi 16), ale tak hloupě, jak tenkrát, mi nikdy nebylo, tak jsem si řekla, že sem už nikdy nepojedu… Po čase jsem poznala novou partu lidí, bývala jsem méně doma a začala chodit s přítelem a víra, ke které nás striktně (stylem „musíš“) vedla babička, byla odsunuta hodně daleko… Můj život pak doprovázely chvíle pohody a chvíle depresí – hodně plačtivých, a výčitky z „prohýřeného“ života…

O letošních Letnicích to budou dva roky, co jsem se ocitla opět v Plzni (díky babičce ϑ). Při jedné z modliteb jsem prožila takovou lehkost, jako kdyby ze mne někdo to depresivní a nečisté shodil, byl to krásný a nepopsatelný pocit, a vím, že tím někým byl Pán Ježíš. V tu chvíli jsem věděla, že bez Něj už nic a nikam… začala jsem si budovat vztah pouze s Pánem, žádné přátele jsem nepotřebovala… proč taky: jsem tu přece já a Pán a to mi stačí… Ale hodně jsem se mýlila. Deprese se vrátily a já nevěděla proč. Stále mi něco chybělo, mé otázky k Pánu zůstávaly nezodpovězeny, cítila jsem samotu, která ve mně vzbuzovala touhu si s někým povídat, chyběl mi hlas druhých, touha po přátelství rostla… až jsem se odhodlala napsat do komunity, …a dostala jsem kontakt na jednu super holčinu z Ochoze (Marcelku), a tím mé krásné nové dobrodružství začalo!!!…

Mé „nikdy nepojedu“ se změnilo v „pravidelně jezdím“.

Mé slzy Pán proměnil v radost.

Pán naplňuje můj život a já mám proč žít.

Dřívější zapírání víry se mění v opak.

Oběma rodičům jsem odpustila, a i když nejsou spolu, dokážu říci: Mami, tati, mám Tě ráda.

Táta už nepije.

Nevlastního brášku jsem si „zamilovala“.

Odbourávají se zábrany vůči druhým a vůči okolí!

Je pravda, že každý den není super, a mám i starosti a problémy, ale Pán mi dává sílu tomu všemu čelit a dává mi i přátele, kteří mi pomáhají!!!

Pán každému totiž dává krásný dar přátelství, být si vzájemně oporou, povzbuzovat se, prožívat společně pocity radosti, lásky a pokoje, společně chválit, děkovat a prosit, jít za těmi ztracenými a společně evangelizovat!!!

A ještě jedno malé svědectví, které pro mě moc znamená.

Kvůli časovým problémům jsem od nového roku hledala podnájem v Brně, podala jsem inzeráty na různých místech a nic… Musím ještě podotknout, že jsem měla přesně vymezenou podmínku: do 2000 Kč včetně inkasa a nejlépe samostatný pokoj… I přes všechny modlitby se nikdo neozýval a když, tak to bylo daleko… Ztratila jsem naději, že něco najdu. Na jednom setkání Koinonie mi v neděli dvě sestry (Maruška a Verunka) řekly: „Tento týden Ti Pán dá byt.“ Zasmála jsem se a řekla: „To chci vidět.“ A ony na to: „Ne vidět, musíš nejdřív věřit a pak uvidíš!“ … Stále jsem se smála, ale po jejich „vyhecování“ jsem řekla: „Dobře, Pane, já Ti věřím, tento týden dostanu byt.“ Celou cestu jsem na to myslela. Bylo pondělí, celé dopoledne mívám vyučování, pak jsem se podívala na mobil a viděla, že mi několikrát volalo cizí číslo (asi po měsíci, se mi opět někdo ozval), volala jsem „tomu číslu“ nazpět a ještě ten den jsem dostala klíčky od bytu do ruky a za 1500 Kč měsíčně! Takže pro všecičky: „Neztrácej naději, věř a pak uvidíš!!!“ Pán žehná opravdu v každé situaci! Díky všem!!!

Míša P.

Poslední setkání mládeže jsem si moc užil. Nebylo to jen setkání nás mladých mezi sebou, ale setkání mladých lidí ve jménu našeho Pána Ježíše Krista. Už od Silvestra, který jsme strávili společně v Hostinném, ke mně Bůh promlouvá skrze drobné indicie. Věřím, že mi říká, že jsme jeho lid, který si zamiloval. A nejen to. Věřím, že říká, že naši mladí jsou lid, který si On vyvolil ke své oslavě. Čím dál víc vidím, že Bůh už toto dílo započal a čekají nás nové a velké věci!!! Nevím, co to bude, ale věřím, že cestou k naplnění tohoto zaslíbení je velkorysé přátelství, společná modlitba a věrnost poslání naší komunity!

Jsem nadšenej, když vidím, jak Bůh uzdravuje nemocné části našeho těla… Naše mládež je krásné tělo, jehož hlavou je Ježíš Kristus!!! Ano, toto tělo má ještě své vady na kráse, ale to není důležité, protože ten správný šmrnc mu dává přítomnost Ducha Svatého a milosrdenství našeho Pána. Děkuji Bohu za repliky hodinek to, že i já zde mám své místo a své přátele. Děkuji vám všem, že mě přijímáte i s mými chybami a nedostatky.

Standa

O víkendu 15. – 18. 3.2007 jsem se účastnila setkání mladých. Původně jsem nepočítala s tím, že pojedu. Měla jsem trochu jiné plány. Týden před setkáním jsme se s kamarádkou rozhodly, že pojedeme. Můžu říct, že nelituju!
Oslovila mě přednáška, v níž bylo řečeno, že jsme protagonisté svého života. Jak svůj život nazveme my, tak ho nazve také Bůh.
A tak jsem se rozhodla, že už si nebudu stěžovat na to, jak je život těžký, kolik povinností a problémů musím řešit. Mám život ve svých rukou. Od té doby každý den prosím Ježíše o sílu do nového dne a o to, aby Pán požehnal každou moji činnost. Nad každým dnem vyhlašuji vítězství! Problémy tu jsou, povinnosti zůstávají… jé, kolik seminárních prací musím napsat, kolik stránek ze sešitu se musím naučit do školy atd. Můžu říci, že za uplynulý týden mi Pán opravdu pořád dával sílu a žehnal mi (už jsem stihla napsat seminárku a naučit se několik stránek z chirurgie, stíhám i svoje ostatní povinnosti). Teď už se neděsím toho, co mě zase čeká, ale s odvahou a důvěrou v Ježíše vyhlížím každý nový den.

Máme prosit o konkrétní věci a stále na Boha naléhat. Jako slepý Bartimaios, kterého Ježíš uzdravil. Nebál se davu, který ho okřikoval, ale volal na Ježíše, dokud se s ním nesetkal. Předložil mu konkrétní prosbu: „Pane, ať vidím!“, a Ježíš ho uzdravil.
Máme Bohu předkládat konkrétní prosby a prohlašovat to, co od něho chceme. Dlouho jsem se modlila za to, abych si našla brigádu. Navštívila jsem několik agentur, které zajišťují brigády pro studenty, a Bohu díky našla jsem. Pán slyší naše prosby, nesmíme se bát prosit za konkrétní věci, i když si říkáš, je to jen maličkost. Chceš, aby tvůj život byl výhra, nebo porážka? Jak ho nazveš ty, tak ho nazve také Bůh.

Eva

Již od dětství jsem byla vedená ke Kristu. Můj zájem o Boha byl ale velmi malý.

Důležitý obrat nastal v mém životě v roce 2005, kdy jsem na jedné akci pozvala Ježíše do svého srdce. Byl to fakt nádherný zážitek, myslela jsem si, že když teď Ježíš přišel do mého života, je to fajné a když jsem s ním, nemůže mě nic „překvapit“. Nejspíše jsem si říkala, kdo ví, jakej jsem borec, že nade mnou Satan nemá moc. Přesně toho on využil. Myslela jsem si, že jsem Bohu velmi blízko. Vtom se mi rozpadla rodina. Tato událost mě položila na lopatky. V tu chvíli jsem nevěděla, jak dál. Kladla jsem si mnoho otázek, proč se to stalo, proč to Bůh dopustil… A Satan mě tímto zcela dostal. Ukázal, jakej je pán světa, ničitel životů a duší. Nemohla jsem dál. Stále jsem se Boha ptala „PROČ“. Od té doby se všechno začalo horšit víc a víc. Začalo mnoho duchovních útoků a Satan se mě snažil přesvědčit o svých lžích, ale tam uvnitř byla jiskra, zapálená pro Ježíše. Křičela jsem k Bohu o pomoc a stále žádná odpověď. Myslela jsem, že už to nemá cenu a že to vzdám, ale nevzdala jsem to.

Stále víc jsem volala k Bohu a náhle přišel: plný LÁSKY, POKOJE a RADOSTI! Muž veliké milosti. On pozvedl mé oči. Zvedl mě na nohy. Dokázal mi, že mě velice miluje. Stalo se to na jedné velké křesťanské akci. Tam Ježíš naplno přišel do mého života. Tím, co se stalo v mé rodině, mě naučil trpělivosti, vytrvalosti a mnoha dalším věcem. Upevnil mou víru a dokázal mi, jak moc mě miluje. Od té doby jsem si uvědomila a stále uvědomuji mnoho věcí, které se dějí všude kolem mě. Konečně mi Ježíš sundal ty „růžové“ brýle a vidím jinak. Tolik bolesti, nelásky, nenávisti. Mnoho lidí říká, kde máte toho Boha, když se tohle všechno děje? Tak kde je? Já ti řeknu jedno: On je tady. Je s tebou. Bůh nás stvořil, abychom s ním měli osobní vztah, ale my jsme se rozhodli, že si budeme žít po svém, prostě a jednoduše jsme se k němu obrátili zády. Bůh tohle všechno respektuje a hrozně moc tě miluje. On chce, abychom se k němu vrátili. Máme jen jeden život a i ten můžeme ztratit! Nekoukej na to, co kdo říká, hej nějaké náboženství… mnoho lidí se tomu vysmívá. Ale Bohu nejde především o náboženství! On nechce, aby pro nás platilo jenom musíš, nebo nesmíš! To ne! On chce být tvůj přítel, na kterého se můžeš kdykoliv spolehnout.

Díky tomu, že se mi rozpadla rodina, mě Bůh naučil mnoha věcem. Drží mě pevněji a prokazuje mi svou lásku a milosrdenství. Můžu s Ním zažívat úžasné věci a svědčit o nich. Nejenom já, ale i ty!!! Nemáš se čeho bát, život s Bohem je o svobodě! To začíná teprve ta pravá akce a oslava. Bůh tě stvořil takového, jaký jsi. Jsi originální! Nikdo tě nemůže nahradit. A On touží po vztahu s tebou. Chce ti dát něco, co ti nikdo nikdy nedal. Chce ti dát přátelství větší, než si myslíš. Lásku, která je tak úžasná, že se nedá ani popsat… Chci tě povzbudit, abys nikdy nic nevzdával! Neboj se a bojuj! S Ježíšem jsi vítěz!!!

Marťáska

Setkání mladých se pro mě stalo zdrojem nových zkušeností a hlavně ve mně zanechalo mnoho krásných prožitků.

Téma setkání se dotýkalo především přátelství, jež je velice cenným darem pro každého z nás. Darem, který si musíme hýčkat a posilovat ho. Bylo tu však stále něco, co mě nenechávalo v klidu. A to, že není nikoho jiného, kdo tolik miluje, než právě Ježíš, který zemřel na kříži! Zemřel za mě, zemřel za tebe! Zasloužíme si to? Naprosto ne! Jen Jeho láska je tolik nepředstavitelně veliká, že jsme až zahanbeni. Ale Pán od nás neodvrací svou tvář, On nás nepřestává milovat! Ba naopak! Miluje nás ještě intenzivněji – takové, jací jsme, se vším všudy! A tento fakt nelze vyvrátit! I dnes znovu pláču… Je opravdovějšího přítele? Vůbec ne! Dnes mohu v postoji vděčnosti vyznat: „Díky Ježíši, že jsi zemřel za mě i za mé přátele a že právě Ty nás spojuješ. Díky, že se můžeme o Tobě sdílet, a tak se v Tobě radovat.“

Jsem Pánu za tohle všechno vděčna, taky za to, že můžu říct, že nemám jediného přítele v Ježíšově jménu ani dva nebo tři, ale mnohem víc! Amen! 🙂

Jana B.

Setkání mladých? Obrovská příležitost setkat se s mladými jako jsi Ty a s živým Ježíšem! Jmenuji se Petra a i když pocházím z Ostravy, tak ani těch cca 500 km mě nezastaví! Na tato setkání jezdím už šestým rokem, proto by se mohlo zdát, že to člověka omrzí. To ale vůbec ne! Každé setkání je jedinečné a přináší mi neuvěřitelnou sílu a radost! Radost z přijetí přátel, radost z oslavy Pána, kterého můžeme chválit celým srdcem, myslí i tělem! Někdo chválí Pána zpěvem, někdo elektrickou kytarou, hrou na bicí, někdo tančí Hip Hop, anebo break dance a kdo umí rapovat, může taky!!!

Je to víkend, který začíná pizzou a filmem, na programu jsou báječné přednášky a dynamiky, pak zlatý hřeb sobotního večera: Disco Cristo. Setkání končí v neděli eucharistií. Domů se samozřejmě nechce nikdy nikomu! Už teď se zase nemůžu dočkat…

Získávám přátele, pocit štěstí a radosti, přijetí, ale také se můžu setkat s Ježíšem, můžu ho chválit, díky přednáškám se dozvídat další a další věci a s přáteli sdílet radost ze života a dar mládí! Takže Ty, kdo váháš, zda bude stát za to cestovat třeba i přes půl republiky… tak Tobě říkám: „Odneseš si mnohonásobně víc, než s čím jsi přijel!“

Nezapomeň, že na Tebe čekáme!!!

Petra

Moc ráda bych se s vámi podělila o radost a o velké požehnání, které přinesl do mého života náš milovaný Ježíš! Zhruba před třemi měsíci skončil můj dvouletý vztah. Byla jsem přesvědčená, že je to ten “pravý”, jak se říká, proto bylo zranění o to citlivější. Pán mě však držel neuvěřitelně pevně ve svých rukou. Tak silně jsem jeho blízkost nikdy nepociťovala. Naplňoval mě svým pokojem a hlavně svou nádhernou láskou, která nemá hranice. Nedovolil, abych sešla z jeho cesty, ale způsobil, abych se pro něho rozhodla celým srdcem! A otevřeně říkám, že toho nelituji! Svobodu, kterou nyní mám, vnímám jako čas požehnání. Pán do mě vložil krásné dary, které chci používat k jeho slávě, a to na 100%! Mám v sobě velkou radost a vděčnost za všechno, co Pán koná v mém životě. On nezapomíná a hlavně miluje! Nejen mě, ale i tebe! Díky Ježíši!

Jana