Drahé sestry a bratři z Plzně!
Zasílám vám z Německa své svědectví z tábora Mojžíš.
Nejdříve bych vám chtěla poděkovat za tento pěkný čas, za vaše přátelství a srdečnost, za to, jak jste se nám věnovali, a samozřejmě také za vynikající jídlo. Bylo zkrátka nádherné, že jsme prožili tento čas společně s vámi. Ale abych přešla k podstatě věci: prožila jsem na táboře Mojžíš i úchvatné duchovní zážitky.
Hned první dynamika byla fakt skvělá. Když jsme si navzájem zavázali oči bílými šátky a sestry a bratři nás postupně přiváděli k řece, znovu jsem si uvědomila, jak je důležitá bezpodmínečná důvěra. Tichý a velmi milý hlas mi naznačoval směr cesty. Pak když jsem byla posazena do člunu, směla jsem zakusit to samé co Mojžíš. Vůbec jsem neměla strach, neustále jsem si opakovala 11. verš žalmu 86, který jsme se měli naučit nazpaměť: “Hospodine, ukaž mi svou cestu, budu žít podle tvé pravdy, soustřeď mou mysl na bázeň tvého jména.” A jakmile jsem se posadila do člunu, ozářilo mě slunce a mé nitro zalil pokoj, pocítila jsem, že Ježíš sedí vedle mě. Bylo to nádherné.
Při další dynamice, během níž jsme pochodovali svázání k sobě navzájem, se zdálo, že nás tato cesta bude stát hodně sil. Které putování pouští však nevyžaduje nějakou tu námahu? Já jsem nabyla krásné zkušenosti, a právě tady jsem si opět uvědomila, jak moc potřebuji bratry a sestry. A to nejenom při jedné z takových dynamik, ale zvláště v každodenním životě. Ve věrnosti našemu mottu: “jeden za všechny, všichni za jednoho” jsme společně šli touto cestou, a když už se někdo z nás ocitl na konci svých sil, táhli ho ostatní… Jakmile jsme dorazili do Oázy, měli jsme možnost setkat se s Bohem v hořícím keři. Cítila jsem, jak mě Bůh obdivuhodně miluje, až mi vytryskly slzy radosti. Bylo to prostě překrásné popovídat si s Pánem o svém životě a odevzdat mu své životní plány. Přesně tak – své plány pro život. On je zná, ale zároveň má jeden jediný úžasný plán pro můj život a bude mi ho kousek po kousku odhalovat. Díky, Pane!
Byl to báječný, požehnaný čas. Jsem opravdu šťastná a vděčná, že mě Pán povolal do komunity Jan Křtitel.
Marion Hamm
Můj vztah s Pánem poslední dobou trochu upadal – lépe řečeno: stavěla jsem si barikády kvůli určitému strachu a tím jsem se od Něj čím dál tím víc vzdalovala. Mrzelo mě to a chtěla jsem to změnit. Tábor v litické Koinonii Jan Křtitel se zdál být tím pravým místem, kde bych duchovně načerpala, tak jsem byla zvědavá, co pro nás připravili tentokrát. Protože letošním tématem byl „Mojžíš“, celou dobu nás doprovázel jeho příběh a spousta dynamik, které se ho týkaly. Můj strach odešel po dynamice „hořící keř“, při které jsem využila možnosti si s Pánem po relativně dlouhé době promluvit. Vložil do mě pokoj, ujistil mě, že je se mnou za všech okolností a promluvil ke mně skrze žalm 51. Poslední večer při modlitbě u ohně se mě opět mocně dotknul, a to skrze bratry a sestry, a já si mohla znovu uvědomit, jak velký dar nám skrze toto společenství dává a jaké mocné pouto nás váže – Duch svatý se opět projevil jako věrný průvodce! To samé můžeš zakusit i ty, ať jsou tvá trápení sebehorší, protože náš Pán Ježíš je všemohoucí a věrný Bůh. Amen.
Kristýna M., 18 let
Už od útlého věku jsem byla vychovávána a vedena k víře. Nevyužívala jsem však bohužel prostředky, jak se dostat k Pánu blíž. Koinonii jsem sice znala už od mala, ale teprve před dvěma roky jsem začala pravidelně jezdit na setkání. Asi před třemi měsíci mě mamka dala zavřít do blázince, protože jsem trpěla derealizací, sebepoškozováním a panickou hrůzou z fyzického kontaktu. Byla jsem ve velice špatném psychickém stavu. Ale díky Pánu a svým přátelům z komunity jsem dostala novou sílu. Ještě to ale nebylo ono, cítila jsem stále vinu za to, co jsem dělala předtím. Hodně jsem si zahrávala s magií a ta ve mně probudila pochybnosti o existenci Boha. Díky přátelům jsem toho nechala a přestala jsem pochybovat. Pak ale přišel ten problém, o němž jsem se zmínila, a já cítila tíhu své viny. Na minulém setkání mladých mi však Pán všechno odpustil a moje problémy zmizely: už jsem ani nepotřebovala prášky, bez kterých jsem předtím nemohlá spát. Rozhodla jsem se jet na tábor, abych mohla dál prohlubovat svou víru. Na táboře pro mladé jsem zažila plno nádherných zkušeností s Pánem. Jednou z nejkrásnějších byla asi zkušenost s hořícím keřem. Nebyla to jen hra, opravdu jsem cítila Pánovu přítomnost, vnímala jsem, že mě bere do rukou a říká mi, ať mu odevzdám všechny své problémy. Udělala jsem to a dostalo se mi krásné odměny. Celý tábor byl plný hlubokých zážitků, kde jsem poznala spoustu nových přátel a naučila jsem se přijímat Pánovu vůli bez námitek. Jsem Pánu neskonale vděčná za všechno, co mi dal. Především za přátele a Jeho lásku, bez které bych nebyla nic. Ježíš je Vítěz nad každou naší situací.
Klára, 15 let
Vždycky, když přijedu do Koinonie, tak mě naplní Duch svatý a já se dokážu osvobodit ode všech svých starostí a trápení. Cítím se ve společenství sester a bratří jako ryba ve vodě. Na táboře to bylo skvělé, protože jsem tam mohla být déle než pouze dva dny, když je víkendové setkání mladých; ona mně ta radost potom i déle vydrží. Jsem ráda za to, že jsem se zde naučila přede všemi nahlas modlit a nestydět se, ale vnímat sama sebe a Boha, protože je jedno, kde jsem a co říkám, Pán ví, co mu chci říct, ještě než to vyslovím.
Karolína, 15 let