Radostnou a přátelskou atmosféru modlitby obohatil Alvaro povzbudivými slovy svého kázání o tom, že Bůh nehledí na zákon, ale na milosrdenství. 
 
Nemusíme se ho bát, když v našich životech zrovna mlčí a vyčkává. Není to kvůli tomu, že promýšlí, jak by nás potrestal, ale proto, abychom v něho mohli doufat a důvěřovat mu.
Bůh mě zná a miluje a nikdo, ani zákon, mě nemůže přesvědčit o opaku.
Navzdory tomu, co děláme nebo neděláme, se na nás Pán dívá stále stejným pohledem – pohledem lásky. Nebojme se vystavit jeho láskyplnému pohledu a dovolme mu, aby nás zavolal naším jménem. Naše jméno je vzácné, protože pod ním nás zná Bůh.
Dobře naslouchejme Jeho Slovu, abychom dobře věřili a pak dobře mluvili, a tím pádem mohli žít jako šťastní lidé. Šťastní budeme totiž v té míře, v jaké nasloucháme Božímu slovu.
A jak můžeme Boží slovo zachovávat? Tím, že budeme věřit, že přísliby v něm obsažené jsou určené pro nás.
Kdo vytrvá, spatří Pánovu věrnost, protože cestu neobjevíme uvažováním, ale tím, že po ní půjdeme a neutečeme.
Vždy se najde, na co si stěžovat, ale radujme se v Pánu stále a žijme svou existenci jako pozvání k radosti.
Kdo jsou pozváni k radosti Pánovy svatební hostiny? No přece zlí i dobří, …jak následně doplnil Francesco, který navíc svědčil o Pánově milosti a uzdravení.

Připojili se také Anička, Sára a Láďa. Pán se dotýkal přítomných účastníků, kteří se k jeho působení s radostí hlásili 🙂

Během sobotní mše požádala o přijetí do interní komunity naše sestra Anička.

(HoBu)