Konečně, ano, to je to správné slovo! “Miluješ mě více… ???” Ano, Ježíši, ty víš, že tě miluji! Konečně mne máš, jak sis vždycky přál, konečně mne máš, jak jsem si vždycky přál… na věčné věky. Klečím, nejsem na to zvyklý, vždyť při modlitbě stojím nebo chodím… musím to vydržet, ano, stojí mi to za to. Alvaro na mě klade ruce a ty mi ukazuješ vánoční stromek a pod ním spoustu dárků…? Ty jsou pro mě, a všechny? “Ano, to všechno je pro tebe, Martine!” Jak se těším, až je budu rozbalovat, co v nich asi je? Ty mě chceš pro sebe a dáváš mi bratry! Ty máš mě a já mám tebe! Alvaro říká: “Zůstaň takový, jaký jsi.” Na tento okamžik jsem se těšil snad vždycky, určitě posledních devět let, potom, co jsi mě zachránil od jisté smrti, Ježíši. Nechtěl jsi, aby mě našli mrtvého ve sklepě…, ale posadils mě vedle knížat svého lidu. Jak to, že ti to za to stálo? Ty ze smetiště povyšuješ ubožáka! Postavils mé nohy na skálu, nedovolil jsi, abych skončil v říši smrti. Až sem, na toto místo… ke tvému oltáři! Táhni mě za sebou, dáme se v běh, král uvedl mě do svých komnat! Příjemně voní Tvé oleje, a nejčistší olej… tvé Jméno. Zavolal sis mě a já jsem tady. Vybral sis mě, abych byl s tebou, a mé jméno sis vyryl do dlaní! Jsem tady, abych požíval tvé něhy… existuje snad větší radost? Obklopuješ mne bratry a sestrami… Ty jsi fakt super!!! Cítím neskonalé štěstí, když ti říkám své ano navždy!


Tvůj Martin