Na prusínský kopeček, který lze s jeho bílým kostelíkem rozeznat až od Přeštic, přicházeli první poutníci již od rána. Silničku mezi domky, bývalou školou a farou lemovaly pouťové stánky a z kostela se ozývaly melodie písniček a žalmu, které zpěváci zkoušeli na poutní bohoslužbu. I slunce se na počest svatého Jakuba rozpálilo hezky naplno, takže jsme při pouťovém občerstvení na rozdíl od loňska nemuseli ani rozhánět déšť…

Při samotné mši bylo ze života apoštola Jakuba zvláště zdůrazněno jeho povolání na břehu Galilejského moře a odpověď, kterou dal Pánu tím, že ho ihned následoval. Učinil tak spolu se svým bratrem Janem a bratřími Šimonem a Ondřejem. Jedny bratry Ježíš povolal, když se chystali na lov ryb, druhou dvojici bratří poté, co se již vrátili ze své práce a spravovali proděravělé sítě. Jak je vlastně možné, že okamžitě zareagovali tímto bezvýhradným způsobem? Co jim Ježíš asi řekl?
On totiž náš Pán je velice dobrý! Se zalíbením hledí na naše lidské počínání a stejně tak má milosrdné pochopení i pro naše chvíle únavy a nepovedené „díry”, které se nám v životě přihodily. On ve své lásce zná obojí a obojí naplňuje a povznáší. Není proto důvod odmítat Ježíšovo pozvání a není těžké za ním jít. Je to velká radost! 😉

(toivo)


Fotografie