Naše setkání začalo jako obvykle v sále “Betlém” v Liticích, ale nikdo jistě nečekal, že program nebude probíhat zde, ale na Prusinách. V pátek večer, ihned po příjezdu na prusínskou faru, jsme během deseti minut začali přednáškou o Božím slově. Mluvili jsme o tom, že Ježís je to Slovo, které přišlo na zem, aby nám byla zjevena tvář Boha Otce, ale nejen to, nýbrž aby také přinesl světlo do našich temnot, osvítil náš život svým podivuhodným světlem pravdy a přinesl nám spásu. Pak následovala dynamika s názvem “cesta beze světla”, která spočívala v tom, že každý z účastníků dostal nezapálenou svíčku. Šli jsme polní cestou k lesu a všichni jsme přitom prohlašovali: ”Ježíši, ty jsi moje světlo, budu tě následovat, a tak nebudu chodit ve tmách, ale budu mít světlo života.” Na cestě se samozřejmě objevily různé překážky jako bláto, louže a v lese pak větve a pařezy. Mnohokrát nám připomněly, že když kráčíme světem beze světla, potýkáme se v životě s těžkostmi a narážíme na velké a často zbytečné problémy. V lese jsme si ale svíčky zapálili, vždyť Ježíš již přišel na tento svět, nenechal nás samotné a na pospas temnotě.

Při zpáteční cestě, tentokrát již s hořící svíčkou, jsme každý s pohledem upřeným na plamínek rozmlouvali s Ježíšem. Večer byl zakončen modlitbou a pak se šlo na kutě.

Druhý den jsme měli hned zrána, tj. v 7.00 hodin, společnou modlitbu, snídani a následně vyučování. Probírali jsme téma povolání rybářů, především Petra. Ježíš ještě dnes povolává nové a nové učedníky, On je iniciativní, ne my.

V dynamice, která navazovala, dostali mladí za úkol vyrobit loďku z papíru, dát jí jméno a nechat do ní nastoupit Ježíše, odrazit od břehu jistoty na širé moře neznáma, stejně jako to udělal Petr před 2000 lety. Všechny loďky byly nádherné, protože v každé z nich se zrcadlil kousek každého. Musím říct, že se to velmi povedlo. Kreativita pokračovala manuální prací: bratři šli štípat dřevo, sestry trhaly jabka a hrabaly listí… Všichni svůj úkol zvládli na výbornou a dokonce se našly i sestry, které po své práci pomáhaly ještě i nám vozit dřevo pod přístřešek. Nejvíc jsem se pobavil při pohledu na kluky, s jakou vervou mlátili sekyrami do dřeva, až se z nich kouřilo – z bratrů, se rozumí 🙂 Nikomu z nich se naštěstí nic nestalo, všichni se zdravě vyřádili, a to doslova a do písmene. Odpoledne byla na řadě Míša s trochu odlišným, i když přece jen podobným tématem: Ježíš a malomocný. Malomocný jde za Ježíšem…, prakticky opak toho předchozího kázání, protože tam přišel Ježíš za Petrem. Ježíš sice chodí a hledá člověka, samozřejmě že ho hledá, neustále, ale v případě, kdy si člověk uvědomí, že potřebuje spásu, sám se za Ježíšem vydá. “Jestli chceš, můžeš mě očistit”, Ježíš vztáhl ruku a řekl: ”Chci, buď čist.” (srov. Mk 1,40-41) Malomocný měl v Ježíše absolutní důvěru na rozdíl od Petra, který mu tenkrát řekl, že se namáhali celou noc a nic nechytili. V poslušnosti pak ale sítě spustili… Běhěm dynamiky jsme tudíž Ježíše prosili, aby nás očistil od nedůvěry v Něj.

Odbila osmá hodina večerní, čas k modlitbě: hodně jsme vzývali Ducha Svatého, náš tým se pak modlil za mladé a poté se mladí modlili za sebe navzájem. Atmosféra byla silně prostoupena přítomností Ducha Svatého, mladí znovu přijímali Ježíše do svého života, radovali se přitom, a někteří dokonce plakali štěstím. Můžu říct, že i já jsem byl dojat Ježíšovou láskou. Tím to ale nekončilo: 45 minut po půlnoci nastal čas pro překvapení. Po trošku předčasném budíčku jsme při svíčkách recitovali žalm 119 a hlavně verš 103: ”Jak lahodnou chuť má to, co ty říkáš. Sladší než med je to pro má ústa.” I v noci jsme chtěli Pánu vyznat vděčnost za dar Jeho Slova. Já jsem pak tuto medovou sladkost názorně předvedl, když jsem převlečený za včelku Májku na smluvený signál “přiletěl” mezi mladé a za doprovodu hudby zlatého slavíka Karla Gotta začal rozhazovat pamlsky, na kterých jsme si opravdu pochutnali.

V neděli ráno byl přistaven bus, kterým jsme byli dopraveni na mši do Litic. I zde mladí excelovali při vydávání svědectví. Musím je za to pochválit, řekli to opravdu moc hezky a z upřímného srdce. Díky! Na úplný závěr jsme všem předvedli tanec, který sestavila a naučila nás Jana.

Jestli jsem na něco zapomněl – a doufám, že ne – tak se fakt omlouvám, a příště, spíš než psát, si to zopakujeme s mladýma Kristovcema, ale i neKristovcema, totiž se všemi mladými, i s Tebou!

Ahoj, David

» Video Setkání mladých