Letošní tábor měl název NIC NENÍ NEMOŽNÉ.
Každý z nás tuhle frázi v životě slyšel nejmíň milionkrát, ale kolik z nás ji bere vážně? Ani já jsem ji nebrala vážně, než jsem jela na tento tábor. Při každé dynamice, kterou jsme museli překonat, jsem opravdu zakoušela, že nic není nemožné pro Boha, nic není nemožné pro nás a nic není nemožné pro mě. Kromě toho, že jsme se hodně bavili o tom, že pro nás nic není nemožné, byl dalším hlavním tématem tábora. STRACH A ODVAHA ODEVZDAT SE PÁNU. Předtím, než jsem odjela na tábor, jsem zjistila, že by Lenka chtěla, abych mladým řekla svoje svědectví z Itálie, kde jsem byla dva měsíce. Měla jsem z toho vážně strach, protože to pro mě byla úplně nová věc, kterou jsem nikdy nedělala. Není pro mě problém stoupnout si před lidi a začít dělat něco, čemu by se ostatní smáli, ale vůbec jsem si nebyla jistá, jestli si dokážu stoupnout před padesát lidí a říct jim svědectví o nejdůležitějších dvou měsících v mém životě tak, aby pochopili, jak důležité to pro mě bylo. Hodně jsem nad tím přemýšlela a pořád jsem nevěděla, co řeknu, i v ten moment, kdy jsem se před všechny postavila, jsem nevěděla, co řeknu. Byla jsem hrozně nervozní a v tu chvíli jsem si vzpomněla, že každý náš strach máme odevzdat Bohu a On nám s ním pomůže. Odevzdala jsem mu tenhle strach a hned jsem začala mluvit. To, co jsem říkala, by mě ani snad nikdy nenapadlo, ale On mluvil skrze mě. Jsem si jistá, že každý na tomhle táboře, ať už říkal svědectví, měl téma a nebo poslouchal, zakoušel Pánovu přítomnost v úplně novém měřítku. Pro mě byl tento tábor další úžasnou zkušeností s Pánem a s Vámi. Díky Vám můžu cítit, co to je láska, pravé přátelství a podpora. 🙂 Nemám jenom rodinu, do které mě poslal Pán, ale každý z Vás je pro mě jako rodina. Děkuju za Vaše přátelství.
Johy

Letošní tábor se pro mne stal nezapomenutelným :-), a proto bych se s vámi chtěla podělit o ten nejsilnější zážitek, který mě zasáhl.
Celý tábor byl úžasný, ale páteční večer byl obzvlášť výjmečný. Ten den jsme se dozvěděli, že nám umřela babička.
Tato zpráva se mě hodně dotkla. Obvykle se člověk spoléhá jen na rodinu, ale pro nás v Koinonii je to jiné.
Byla jsem ráda, že jsme na táboře, protože jsme v tom nebyli sami. Byli jsme mezi svými, a mohli jsme prožívat opravdové přátelství.
Když jsme se modlili za babičku i za nás, začala jsem cítit Pánovu přítomnost, a uvědomila jsem si, že Pán si ji vzal k sobě kvůli trápení, které měla s nemocí.
Bůh ji vysvobodil. Další den jsme dostali papírek s textem: Ježíš jí řekl: “Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít.”
Nad těmito slovy jsem hodně přemýšlela, protože když jsem byla malá, umřela mi maminka a nedokázala jsem pochopit, proč se to muselo stát.
Ale teď chápu, že Bůh život bere a dává nám život věčný. A dává nám naději a radost do života 🙂
Hned na začátku tábora jsme se dívali na film Navěky silný, který mi připomněl, že nezáleží na tom, co si myslí ostatní.
Tím chci říct, že i přes názory všech kolem nás, Bůh nás stále miluje.
A záleží jen na tom, co děláme pro ostatní a co děláme pro to, abychom byli dobrým nástrojem v Božích rukou.
Barča

Tábor byl skvěleeeeej!
Jsem vděčný Pánu za to, že jsem tam mohl být, zažít zimu i horko, déšť i slunečno, ale hlavně přítomnost Pána,
který znovu působil a dokořán otevíral srdce všech. Odhodit svoje jistoty, díky kterým sice vidíme o krok dál na cestu,
ale není to cesta důvěry – to nás Pán učil a k tomu vybízel, abychom svoji jedinou jistotu hledali v Bohu, který v našich životech chce konat velké činy.
A není nic krásnějšího než v důvěře v Hospodina – v dar, který nám dal – a ve společenství kráčet dál s radostí a důvěrou v Jeho vedení.
A když to zvládl malý Gedeon, ustrašený Jozue i hříšný David, tak proč ne my?
S Bohem zkrátka není nic nemožné!
Jakub


Video


Fotografie
 

 

 

 

 

chvalozpev-pro-varhany-ohlednuti