Po dlouhých měsících různých omezení při bohoslužbách a setkávání nadešel konečně čas se řádně duchovně obnovit v Koinonii v Liticích. Společné chvály i osobní rozjímání mi dodaly velkou vzpruhu. A co teprve smět poodkrývat tvář našeho Pána, která se před námi postupně rýsovala při úžasných přednáškách nepřekonatelného kazatele P. Alvara? Ježíšova tvář plná něhy a soucitu, radosti z opětovného setkání a z nalezení ztraceného, tvář prozářená Duchem svatým, jež probouzí touhu po modlitbě a přátelství. Tuto tužbu v sobě nyní nosím stále a nepřestávám Bohu děkovat, že DNES je den spásy.

Květka

 

Není nic tak silného, jako být přítomný živému setkání… vždycky je to jiné, nové, inspirující, probouzející, i když možná někdy nebo spíše vždy náročné :).
Slova se mění v obrazy a vy se vydáváte do vzpomínek zpět… i vpřed. Dny obnov dostanou svůj pomalý a pokojný rytmus, který spojí společenství přítomných, jako by se vydali na společnou pouť mimo běžný svět. Potkáte Zachariáše v chrámu, jste právě v domě Alžběty, když přichází Marie, cítíte jejich nebe se dotýkající radost, i když už nejspíš stejně jako ony tušíte také bolest, která přijde.
Víte, že vaše schopnosti jsou omezené, velice… ale když rozkvete poušť, poznáte, že Pán je blízko. Pánova radost je vaše síla. A pořád můžete prosit, aby to tak zůstalo. A když pak pocítíte, že je toho nějak moc, že nestačíte třídit a rozlišovat, můžete přeci chvíli počkat… jde to. I při čekání můžete být s ostatními, můžete poslouchat a dávat pozor a někdy zaslechnete něco, co vypadá úplně prostě a obyčejně, ale když to slovo pustíte dovnitř, může se stát zázrak… a pak se objeví prostor, je to takový chrám, ale nemusí mít nutně zdi ani střechu, ale můžete tam pozvat všechny, kteří dokáží vstoupit a být spolu.

Jana