Počátkem června jsme se vydali na další pouť ke sv. Dympně, která se stala již naší důvěrnou přímluvkyní. Dodatečně se s Vámi chceme podělit o několik svědectví:

Miro: Pouť do Belgie ke svaté Dympně byla pro mě velice krásnou zkušeností. Společné prožívání času již během cesty a samotného pobytu spolu s modlitbami vytvořilo obzvlášť příznivou atmosféru pro vzájemné sdílení. Jedno svědectví připravovalo vhodnou půdu a uvolňovalo napětí pro další svědectví. Sílu přímluvné modlitby bylo možné cítit při přímluvách v kostele sv. Dympny. Vše bylo umocněno právě atmosférou kolem jejího životního příběhu a zákeřností duševních nemocí. A stejně Pán zvítězil! Zajímavá a mocná byla také společná večerní modlitba na dětském pískovišti (byl zrovna Den dětí 😊). Duch svatý to nádherně zaranžoval. Po prožitém dni bylo vždy nádherné zasednout pospolu k večeři a nechat se Pánem uzdravovat, hlavně na srdci. Když jsme odjížděli z Geelu, měl jsem pocit, jako bych odjížděl z dobré známé země: díky společenství jsem se cítil jako doma.

Martin: Pouť ke sv. Dympně jsem absolvoval moc rád. Prožil jsem tam hezký čas. Byl jsem svěřen dobrým lidem a děkuji bratřím a sestrám, že se o mě postarali. Vytvořily se tam vztahy, které mě teď posilují. Když jsme se jednoho večera sdíleli na pískovišti, dostal jsem tam sílu se vyjádřit, „dát o sobě vědět“. Dodneška cítím, že mi bratři spolu se sv. Dympnou pomáhají se projevit. 

Anička: Pouť do Geelu se mi moc líbila, jsem vděčná, že mě komunita vzala s sebou, že mě Evička přihlásila a poskytla nocleh před odcestováním z Litic do Geelu. Ty nejkrásnější a nejsilnější vzpomínky mám na naše společné modlitby, při nich jsem i vnímala dotek přímluvné modlitby sv. Dympny.  Opět jsem se utvrdila v tom, že komunita je opravdu moje rodina. Bylo krásné, jak jsme se sblížili a rostli v bratrském poutu lásky.

Andrea: Prvního června 2019 na Mezinárodní den dětí Pán ve své dobrotě vyslal 8 Božích dětí na pouť do Geelu ke sv.Dympně, patronce duševně nemocných. Byla to dívka křehká, ale zároveň odvážná a silná ve víře, která se postavila šílenství svého otce… Byla jsem pozvaná jako přímluvce a vnímala sílu jednoty, modlitby a přátelství mezi námi. Všichni jsme byli plní touhy a očekávaní. Modlitbu chval a přímluvy v kostele jsme konali z druhé strany oltáře, takže jsme byli schovaní a zároveň nejblíž relikviáři. Opravdu jsme byli hlasem Jana Křtitele: ten se rozléhal po celém chrámu bez ohledu na to, zda nás někdo viděl nebo ne. Při modlitbě jsem vnímala, jak mi Pán dává svobodu a autoritu. Ještě vzácnější chvilka pro mne byla, když jsme se ubytovali a měli večerní čtení z Písma. Kde? Na pískovišti😊. Jako děti!  Dotýkalo se mne, když jsem slyšela svědectví Evičky, Martina, Anky, Aničky a Míly. Uvědomila jsem si, jak je vzácné mít společenství. Je to opravdu dar. Co mně dala tato pouť? Milost pocítit, že jsem milovaná taková, jaká jsem. A po návratu mě čekalo jedno velké překvapení: Dlouhé měsíce předtím jsem hledala práci a Pán mi ji opravdu dal. Od září budu pracovat s malými dětmi😊. To pískoviště bylo předobrazem mého budoucího zaměstnání. Jsem za to nesmírně Pánu vděčná a chci poděkovat komunitě, zvláště Janě, že jsem mohla pouť prožít.

Eva: Pozvání od sestry z komunity do Geelu ke svaté Dympně mi přišlo jako znamení od Pána, takže jsem si troufla odcestovat, i když jsem měla pocit, že je to nad mé síly. Desítky let jsem se totiž ze zdravotních důvodů vyhýbala cestování, natož do zahraničí. Cestu tam i zpět jsem ale zvládla moc dobře. Cítila jsem i přijetí bratrů a sester. I když se můj celkový zdravotní stav nějak nezlepšil, pouť mě posílila a povzbudila. Zvrat v myšlení se ale stal: teď vím, že cokoliv do budoucna nebude ideální s mým zdravotním stavem, ještě neznamená úplný konec a nemusím se hroutit, ale je tu stále důvěra v Boha. Zrodila se ve mně vskutku víra, že všechno spěje k dobrému a vše – dobré i zlé věci – v mém životě se dají odevzdávat Jemu a Pán to použije k proměňování v dobré. Dalo by se říct, že pouť do Belgie mě naučila přijímat vše ve větší důvěře, a to mi dává větší jistotu, stabilitu a odvahu konat některé rozhodné kroky. Moc děkuji za toto zorganizování plné služby bratru.