Modlitba manželů přitahuje hojné požehnání

Jmenujeme se František a Pavla a jsme šťastná rodinka z jižních Čech. Letos oslavíme stříbrnou svatbu. Neodlučně patříme ke Koinonii Jan Křtitel a komunitu považujeme za součást naší rodiny.

Pavla: S Koinonií jsem se poprvé setkala o letnicích roku 1997, ale jak už to bývá, nejprve sama. Od ledna 1998 se mnou začaly na komunitní setkání jezdit i naše děti, Pavlínka a Fanda. Dodnes jsme Pánu vděční za to, že nás přivedl do společenství, kde se žije vítězná víra v Ježíše zmrtvýchvstalého, kde se Pán chválí s radostí, kde se žije upřímné přátelství, kde se modlí za uzdravení (a ta skutečně nastávají), kde zakoušíme spravedlnost v tom smyslu, že desátý díl výdělku patří Hospodinu, kde se věří v Boží přísliby, které se naplňují. Toto období jsem s dětmi prožívala s nadšením, otevřeli jsme Dům modlitby a začali se scházet s přáteli z komunity. Všechno to ale mělo drobnou vadu na kráse. Tatínek, tedy můj manžel, se bohužel držel stranou. V ničem nám sice nebránil, ale ani se k nám nepřidal.

Když jsem se v srpnu 1998 dozvěděla o kurzu Rút pro manžele, trochu jsem si povzdechla, protože sama jsem se ho přece zúčastnit nemohla! Jedna sestra mi lakonicky poradila, abych se za to modlila. Velice jsem stála o to, aby můj manžel jel na kurz se mnou, a proto jsem své přání začala Pánu předkládat a kreativitu jsem nechala na Něm. Věřila jsem, že On už to nějak zařídí. A Ježíš použil překvapivý způsob. Po dlouhých letech marného čekání jsem znovu otěhotněla. Manžel byl šťastný a ochotně mě na kurz doprovodil.
Zobrazit celý článek »