Na setkání „Ježíš uzdravuje“ jsme byli loni v říjnu po čtvrté. Pravda je, že před několika lety by mě na něco s takovým názvem nikdo nedostal ☺. Před rokem, poprvé, jsem pozvání ráda a s očekáváním přijala, protože s lidmi z Koinonie jsem se už setkala a modlitba s nimi byla pro mě i mého manžela v době mého onemocnění opravdu nosná. Bylo to díky starému kamarádství s otcem Mirkem, kterého mi Pán po letech (náhodou ☺) znovu poslal do cesty.

To, co se tehdy před rokem stalo, je pro mě dosud tajemstvím a těžko se mi o tom mluví, stejně tak i o něžném Božím potvrzení nevěřícímu dítěti… ale vracím se k tomu „Pán Tě uzdravuje“ a je to pro mě opěrným bodem v důvěře v Něho, ve smysl toho, co prožívám, v to, že mě provede vším, co k úplnému uzdravení patří. Podstatná pro mě i pro naše manželství je „duchovní perspektiva“, užší společné prožívání našeho života s Bohem, dveře otevřené dál… Od chvíle diagnozy zhoubného nádoru vím jasně, že tu jde o víc než nemoc těla a uzdravení těla, že jde o nemoc mojí duše a osobnosti a na to medicína nestačí. Dovolávám se dál Boží milosti a znovu a znovu bojuju s pokušením se ve vyčerpání a sebelítosti vzdát a mít už pokoj. Je to děsivá pravda možnosti volby, jak ji vnímám s textem Dt 35. Volím život! Chci žít a chci sloužit, chci zúročit i tuto zkušenost ve své službě nemocným a nešťastným. Potřebuju společenství modlitby a sdílení.

Tentokrát, v říjnu 2014, jsem setkání prožívala trochu jinak. Byla to asi chyba, ale měla jsem pocit, že je trapné, abych zase šla prosit skupinu o modlitbu za uzdravení, cítila jsem, že mám jít nějak dál, že se chci víc vydat Boží moci. Při přímluvné modlitbě jednotlivce jsem už podruhé slyšela něco, co je pro mě rovněž tajemstvím, nerozumím tomu, ale v srdci se mi znovu rozhořela naděje, že se mnou tady Pán počítá, že pro mě ještě má úkoly, že k něčemu zraju…

Celkově se mi zdálo říjnové „Ježíš uzdravuje“ atmosférou pokojnější, umírněnější, ale velmi hluboké. A téma, které mi z něho nejvíce vystupuje v paměti, je téma odpuštění. Otec Alvaro použil i různé příklady z manželského života (jako by to znal ☺, asi efekt smíšené komunity… ☺).

Podle Kristových slov (Mk 2; Lk 15; J 4 apod.): „Tvé hříchy jsou Ti odpuštěny“, bezpodmínečným odpuštěním lze umožnit bratrovi, aby byl jiný, aby mohl být proměněn. Aby byla rodina jiná – dej odpuštění partnerovi, navrať mu důvěru a společenství… Když máš chuť říct druhému, že jsi mu odpustil, tak jsi mu ještě neodpustil! Umožni znovu společenství, odpusť srdcem! Tak se vrátí správné cítění a vnímání. Podmínečné odpuštění není žádné odpuštění, může plodit i zášť vůči Bohu, když požehná tomu, kdo mi ukřivdil… Bezpodmínečně odpouštěj a objevíš v Bohu Otce…

A toto téma mě také provází v podtextu od počátku. Chce mě uzdravit celou…

Díky Bohu i všem, kdo se mu dávají k dispozici! Díky za přijetí…

Hana