Mladí

Jestli sis v pátek 4. listopadu dával pizzu s bezva lidičkama, který jsi už zase dlouho neviděl, a spát jsi šel do jedné plzeňské tělocvičny, tak to jsi rozhodně byl na našem posledním setkání mladých.

O Abrahamovi již většina z nás slyšela, ale ne tak jako v onu sobotu. Ten prastarý příběh se dotknul každého z nás. Abraham, který poslechne Boží hlas, opustí svou zemi, svůj dům i všechny přátele a jde, aniž by věděl pořádně kam. Ubíral se do zaslíbené země. Kolik lidí se mu asi smálo, když se s nimi loučil, kolik přátel ho určitě zesměšnilo, když jim povídal o velkém Božím příslibu. Jako hnát se za větrem, za fantazií, za iluzí.

Abraham se však stal požehnáním pro bezpočetný národ. Také já můžu být požehnáním pro mnohé, i já můžu být nápomocen, aby se život někoho změnil, třeba aby můj kamarád neměl pořád depku a nebyl ničen situací doma… Zdá se ti to hloupé? Že existuje nejaké zvláštní požehnání určené právě jen a jen pro mě, že Bůh má nějaký úžasný plán s mým životem a se všemi, které mám rád, že ten záměr chce uskutečnit, ale k tomu potřebuje mě…, je to podle tebe nemožné? Možná…, ale já to vyzkouším. Už jsem vyzkoušel mnoho věcí, abych se dostal ze svých problémů, ale bez úspěchu. A nevím už o ničem jiném. Tak to risknu ještě jednou, nemám co ztratit. Jestli pro mě existuje něco krásného, úžasného, já to chci, a říkám: “Ježíši, ano!”

Jestli sis pak v sobotu večer zatancoval na betonovém parketu a jestli kromě muziky tam byla i čísla s pantomimou a básničkama, tak to jsi rozhodně byl na našem posledním setkání mladých. I já jsem tam byl a dostal jsem nový impulz do života…

David
Setkání mladých 2007