Vždy, když jedeme na setkání Koinonie, strašně se těším, je mi, jako bych se vracela domů. Samozřejmě, že se to neobejde bez různých překážek a protivenství, ale to se nám, chvála Pánu, většinou daří překonat. Společenství s bratry a sestrami mě naplňuje radostí a bytostně cítím mezi námi přítomnost Pána. Na setkání jsem si uvědomila, jak musí být člověku těžko, když je úplně sám, nemá se s kým sdílet, s kým modlit, za kým jít. Díky komunitě takové věci nezakoušíme a jsme za to Pánu i vám všem moc vděční. Hodně jsme o tom mluvili v rámci sdílení v našem Agapitu. Alvaro nás v promluvě, která se týkala podobenství o svatební hostině ze 22. kapitoly Matoušova evangelia, vyzýval k obrácení ve čtyřech bodech. Mne osobně se nejvíc dotknul ten čtvrtý – svatební šat.. Přestat se hnípat ve svých pseudoproblémech a vyjít naproti bratru, který je na tom mnohem hůř než já, je úkol na celý život. Chci se naučit vidět v bratru Pána a snažit se mu projevovat lásku, tak jako On ji projevuje mně a celé mé rodině.
Díky za to, že mě přijímáte takovou, jaká jsem!
Markéta


Fotografie