Postní doba – pro Koinonii to není čas smutku, ale čas radosti z nesmírné Boží lásky. Pokušení – téma pro postní dobu. Všichni víme, o čem je řeč. Sám Ježíš nás nabádá, jak se nenechat ďáblem oklamat. Vždyť přece, když jsem neumřel po čtyřiceti dnech a nocích hladovění, určitě neumřu ani další dny, dokud Pán nezasáhne. Vždyť přece, mám-li Boží přísliby, Pánu patří čas a způsob jejich naplnění.

Postní doba – to je také Ježíšův rozhovor s Mojžíšem a Eliášem při proměnění na hoře Tábor. O čem spolu asi rozmlouvali? Ježíš už směřuje k Jeruzalému, kde ho čeká ukřižování a Mojžíš mu dodává odvahu: „Čtyřicet let jsem vedl lid po poušti a mnohdy to bylo velmi těžké, ale nakonec jsem se dočkal a Zaslíbenou zemi jsem uviděl.“ Také Eliáš připomíná Boží zásah v pravou chvíli: „Zažil jsem hrozné pronásledování, Jezábel usilovala o můj život. Už jsem nechtěl žít. Ale Bůh mě v tom nenechal! Poslal pro mě ohnivý vůz a vzal mě k sobě do nebe. Proto důvěřujme Pánu !!! i kdyby to mělo být proti veškeré lidské logice.

Často si připomínejme Petrovu odpověď – Pane, na tvé slovo spustím sítě.

I my v litické Oáze jsme v roce 2004 řekli Pánu podobnou odpověď – Pane, na tvé slovo začneme stavět Archu. A zázrak, který Pán koná, se zdárně blíží k závěru. Proto jsme se po obědě všichni shromáždili v téměř dokončené přístavbě a na přímluvu svatého Josefa, patrona Koinonie, jsme Pána prosili o požehnání, zvláště finanční.

Odpolední vyučování mělo také postní příchuť. Řeč byla o bratrském napomínání. Všichni rádi napomínáme a nikdo na to není zvědavý. Důvodů je celá řada, každý se mohl v některém najít. Ale dobrá rada na závěr – pokud bratrské napomínání nepřináší očekávané ovoce, nechme to být, milujme bratra a důvěřujme Pánu.

Koinonie, to není jen Plzeň nebo Itálie. Je to i Izrael a Afrika. Tedy přesněji – Dům pro poutníky v Tiberiadě, kde se nedávno konalo setkání pastýřů, a první sliby prvního černošského bratra v Jihoafrické republice. A to je pro komunitu – pro nás všechny – veliká radost. Také je potřeba vyhrnout si rukávy a pustit se do práce nejen duchovní, ale i při opravách a zvelebení všech nám svěřených budov. Úkoly jsou to veliké, a nejde mít všechno najednou, ale je důležité udělat první krok, pak další a další.

O pěknou tečku za sobotním programem se postaraly děti se svým ztvárněním Podobenství o rozsévači.

Pavla