Hýbejme se v rytmu Ducha svatého

Květnové slunce ozářilo naši Oázu a začalo nás prohřívat. Pán nás tak vybízí, abychom se hýbali v rytmu Ducha svatého, byli pozorní k jeho impulsům a nezarmucovali jej svými životními postoji. Je třeba se k Němu přimknout a vidět se takoví, jací jsme z Boží milosti.
Pán od nás chce těžké věci, ale Duch svatý nás vede k řešení. Slova “nedokážu” a “nemůžu” už nebudeme používat, ale hned zrána dodáme odvahu svému srdci: “Všechno mohu v Kristu, který mi dává sílu” (srov. Fp 4, 13). A Duch nás vede a přímo žene stále kupředu. Křesťané by měli být neustále v první v linii, protože díky síle, kterou Duch svatý dává, opravdu můžeme naplnit Boží plán.
Koinonia musí být první v naději. Jdeme společně a společně dozráváme. Učíme se vytrvávat v Pánových příslibech, navzájem se povzbuzovat a vytrvat ve zkouškách.
Jsme zralí v té míře, v jaké jsme spjati s bratřími a dokážeme se s nimi sdílet. Být ochotni obětovat vlastní zájmy a rozdělit se o požehnání, které jsme dostali. To je to nejkrásnější svědectví, které můžeme světu dát.
Bez obav důvěřovat bratřím, udělat první krok k odpuštění a společně se pak radovat z Pánova požehnání!
Nečekejme, že všechno půjde samo. Hýbejme se a Duch svatý se pohne.