V podvečer 10. ledna zavolal Pán do své blažené přítomnosti naši drahou sestru Emu. Zemřela po krátkém pobytu v nemocnici, kde byla hospitalizována kvůli prodělanému infarktu. Každý den ji byl někdo z nás navštívit. Ono úterní odpoledne se za ní vydal pastýř Francesco s Davidem. Ema měla radost, dala se s nimi do družného hovoru a jako obvykle přitom žertovala. Znenadání se rozkašlala a nemohla chytnout dech, po příchodu sestry klesla na lůžko a zavřela oči, jako by omdlela. Sestra běžela okamžitě pro lékaře a Francesco Emě v tu chvíli položil ruku na čelo a spontánně se pomodlil: “Přijď, Pane Ježíši!” V místnosti byla téměř hmatatelně cítit silná Boží přítomnost.
Její odchod byl náhlý, všichni jsme se domnívali, že se Ema ještě vrátí domů, ale teď nemůžeme než Pánu děkovat za milost tak šťastné hodinky smrti.

Ema patřila mezi první, kdo se v r. 1996 v Liticích s komunitou spřátelili, a ihned jí nabídla svou pomoc. Učila česky bratry pocházející z Itálie a později i z ostatních koutů světa. Vypomáhala
v Oáze s přípravou evangelizačního materiálu či jednoduše s pracemi v kuchyni. Milovala Pána a modlila se spolu s námi. Stala se naší neodmyslitelnou součástí. Ema v sobě zároveň nesla požehnání, krásu a nadšení prvopočátků, které mnozí z nás už nezažili.
A nyní nás předešla… do nebeské Koinonie, kde již není smrt ani žal ani nářek ani bolest, a tváří
v tvář Vzkříšenému Kristu se za nás spolu s ostatními jistě přimlouvá.


Fotografie