svedectviobr2Ježíše jsem poznala živého ve svých 33 letech. Pán mě volal už dlouho, ale Boha jsem hledala špatnou cestou. Nebyla jsem z praktikující křesťanské rodiny a o Bibli jsem nevěděla téměř nic. Věděla jsem ale, že nad námi musí něco být, byla jsem tzv. „něcista“. Četla jsem různé ezoterické knihy, což je vždy cesta do pekel. Dokonce jsem byla i na kurzech Reiki, což asi byla poslední kapka, než se mi Pán dal opravdu poznat. Měla jsem diagnostikovaný kavernom, tedy vrozený cévní nádor v mozku, a ten mi začal prosakovat. Trvalo dva měsíce, než praskl úplně, a to ovlivnilo můj život navždy.
Dne 24.6. – přesně na svátek narození Jana Křtitele – jsem od rána měla zvláštní vjemy. Po bolestech hlavy, které jsem měla už předešlý den, jsem ráno vstala a cítila jsem se objímána nepopsatelnou láskou a radostí. Vzala jsem knihu, kterou jsem zrovna četla (byl to román nevalné úrovně), ale najednou celá kapitola byla věnována Bohu. Pustila jsem si televizor, třikrát jsem přepla program, podotýkám, že různé programy komerčních televizí, a vždy se mluvilo o Kristu. Není to náhoda. Silně jsem začínala cítit Boží přítomnost. Na základě těchto prožitků jsem se rozhodla nechat pokřtít…
Měsíc po mém křtu jsme jeli s rodinou na dovolenou do Černé Hory. Cestou nazpátek mě vzaly silné bolesti hlavy a na dálnici v chorvatském tunelu jsem dostala několik epileptických záchvatů. Co se dělo v realitě, si vůbec nepamatuji, ale zprostředkovaně vím, že muž zavolal záchranku, lékaři mě prý již považovali za mrtvou, ale přesto se jim podařilo mě oživit. Odvezli mě do nemocnice v Ogulinu, kde mě přivedli k plnému vědomí, ale nemocnice nebyla vybavena dobrými diagnostickými přístroji. Lékařům jsem řekla, co mám diagnostikováno, že se jedná o kavernom. Napíchali mě Valiem a manžel mě v tomto stavu převážel do Čech. Drama pro mé malé děti a manžela, ale já měla nepopsatelný zážitek: když jsem byla mimo vědomí, slyšela jsem Ježíšův hlas a opět cítila neskutečnou lásku. Bylo mi dobře! Tento hlas mi řekl, že pouze On je cesta! Řekl mi slova, která se mne hluboce dotýkala, ale neznala jsem je.
V Čechách pak zjistili, že mi kavernom praskl a zalil z velké části čelní lalok. Lékaři řekli, že je to kritické, ale já zase cítila ten úžasný klid, že nejsem sama, že je tu Ježíš se mnou. Řekla jsem rodině, aby mi do nemocnice přinesli Bibli, kterou jsem zatím pořádně nečetla. Otevřela jsem ji a přesně to, co mi Ježíš říkal v mém bezvědomí, jsem uviděla a četla na těch stránkách Knihy knih.
Operace dopadla dobře a brzy po ní mne Pán přivedl do komunity Jan Křtitel, kde jsem našla duchovní domov.
svedectviobr1
To jsem ještě netušila, že příběh se bude opakovat! Mojí dceři diagnostikovali lékaři v prosinci r. 2013 to samé. Ráno se probudila a z ničeho nic přestala cítit ruku a nohu. Hned jsem reagovala a odvezla ji na neurologii, cítila jsem, jak mě v tom Pán vede. Lékařům jsem řekla, že si myslím, že je to kavernom, jako jsem měla já. Opravdu to tak bylo. Špičkový operatér neurochirurgie, který operoval i mě, bez zastírání skutečnosti řekl, jak moc je to vážné, že hrozí smrt, v lepším případě ochrnutí. Pan primář, který je věřící, tuto situaci označil za útok Zlého. Já jsem ale prohlašovala a stále opakovala: „Ďábel je poražen, vždyť Kristus vstal z mrtvých. On je vítěz!“ Cítila jsem tak intenzivně Boží sílu! Drželi mě bratři i sestry z komunity. Díky, díky, díky! Hluboká účast, soudružnost a síla modliteb. Pán si použil vše ke své slávě. Dcera Milada byla s úspěchem odoperována bez následků, nyní už se zase věnuje studiu na filosofické fakultě a i ona pocítila Ježíše. Věděla, že ruku lékaře vedl Pán. Zůstala po celou dobu hospitalizace klidná. Osobní zkušenost s Ježíšem je nádherná! Na základě toho se nyní připravuje na přijetí křtu…
Haleluja!!!

Lenka

Těšíme se na Vaše další svědectví.