Kristus vstal z mrtvých!
Milí bratři a milé sestry,
při četbě Nového zákona vícekrát narážíme na pasáže hovořící o „kvasu“. Ať už je to ve smyslu pozitivním či negativním, kvas si vždycky uchovává symbolickou sílu, zajímavou pro život víry: dává nakynout těstu. Přirovnáme-li to k Božímu království, kvas reprezentuje zvláštní sílu, neboť vnáší do těsta sílu kvašení. Nebeské království je jako kvas, který dává všemu, kam přijde, prokvasit, a nic mu nemůže odolat (srov. Mt 13,33).
Platí to však rovněž v opačném smyslu, když Ježíš varuje před kvasem farizeů: stačí málo a všechno bude kontaminováno (srov. Mt 16,6). V této linii pokračuje také apoštol Pavel ve svých listech, když vybízí učedníky, aby si nejenom dávali pozor na kvas škodlivý víře, ale aby odstranili kvasu starého (srov. Ga 5,9; 1K 5,6-7).
Zde se tedy nachází pokyn i pro nás: odstranit starý kvas, abychom se stali novým těstem. Sám Pavel nás nabádá k tomu, abychom byli tím, čím jsme: bratry a sestrami téhož Těla, vykoupenými Kristem. Jako by se těmito slovy obracel na nás, kdo patříme do Koinonie Jan Křtitel: vzhledem k tomu, že jste Koinonia Jan Křtitel, buďte jí nejen podle názvu, ale i ve skutečnosti ! Co to znamená být Koinonií Jan Křtitel a co máme udělat pro to, abychom jí skutečně byli? Jsme lid přátel povolaný zvěstovat evangelium v moci Ducha svatého.
Jsme lid přátel.
Starý kvas, který dává těstu prokvasit tím, že zadělanou mouku „naruší“, je všechno to, co ničí společenství, to, co vytváří nedůvěru vůči bratřím a činí z přátelství pouhou záležitost prospěchu. Přátelství ničíme jazykem, jímž bratra soudíme.
Přestaňme špatně používat jazyk, jak nám připomíná list Jakubův (srov. Jk 3): nehovořme špatně o bratrovi, naopak rozmnožme dobré mluvení o tom, kdo nám je na rovině pocitů vzdálený, nebo s nímž ještě neprožíváme plné společenství pokoje.
Jsme lid přátel povolaný k hlásání evangelia.
Starý kvas spočívá v mrhání časem zbytečným tlacháním, během nějž ztrácíme ze zřetele náš úkol svědčit o daru spásy, který nám získal Ježíš, jak správně říká Pavel ve svých listech Timotejovi (srov. 2Tm 4,1-5).
Stejně jako Jan Křtitel ukazoval na Beránka, který snímá hřích světa, na toho, který dává Ducha svatého bez míry (srov. J 1,19-34), ať neuplyne den či týden, kdy bys nevyužil různých situací svého života k vydávání svědectví o Ježíši.
Jsme lid přátel povolaný k hlásání evangelia v moci Ducha svatého.
Starý kvas spočívá rovněž v lenosti, která ochuzuje naši modlitbu a naše poslání o nadšení a radost člověka, který našel vzácnou perlu. Duch svatý činí stále všechno nové a obnovuje náš život, a to i v rámci naší stále se opakující každodennosti. Nejde tu jen o kreativitu navenek, ale i o obnovu vnitřní. Jak praví Písmo: ať neochabují naše ruce (srov. Sf 3,14-18), ale radujme se. Důvodem je víra, pro nás je to pak zároveň i výzva k tomu, abychom osobní a společnou komunitní modlitbu prožívali celým svým bytím. Když se modlíš, nenásleduj svoje pocity, ale nech se vést vírou, která tě vybízí k tomu, abys Pána chválil a děkoval mu za všech okolností (srov. 1Te 5,16-22). Každý den celou svou bytostí děkuj za každou věc s rukama pozvednutýma k nebi na znamení uctívání a spěchej za bratřími, aby ses společně s nimi modlil a vzýval Ducha.
Závěrem: právě proto, že jsme Koinonia Jan Křtitel, kéž Koinonií jsme v plnosti. Odstraňme starý kvas: mluvení proti bratru, absenci svědectví a duchovní lenost, abychom mohli mluvit o bratru dobře, vydávat svědectví a modlit se s radostí celým bytím. Tak budeme slavit naše Velikonoce v pravdě.
Další speciálnější pokyny a výzvy, které nám pomohou na cestě obrácení, jsou ponechány moudré úvaze pastýřů jednotlivých Realit podle obvyklých zvyklostí: mějte přitom na paměti partikulární potřeby a pokyny církve, vyhněte se však přitom extrémním závazkům, které by se vymykaly naší spiritualitě.
Všem přeji co nejlepší duchovní putování dobou postní za plné přítomnosti Ducha, aby nás mohl přivést ke slavení velikonočních svátků a utvrdil nás v našem povolání.
Plzeň-Valcha, 5. února 2010
P. Alvaro Grammatica
generální pastýř