Těšíme se na Vaše sdílení – sek@koinonia.cz

Popsat nepopsatelné – tak bych shrnul to, co jsem zažil v Camparmo: přijetí a lásku, která je jako perla zasazena v horách nespoutané přírody. Jak popsat ten pocit? Musíte ho prostě prožít. Stát na vrcholku hory Pasubio, s rukami rozepjatými v modlitbě, a hledět na hory pod vámi… S pocitem, že tady jste Bohu blízko a modlitby se stávají realitou. Tady někde stál Ricardo, když k němu Pán promlouval: o uzdravení, o Camparmu, o naší Koinonii.

Radim

 

 

Milí bratři a sestry!

Je samozřejmé, že po příjezdu domů někdy po půlnoci, když jsem šel spát, vzpomínal jsem na ty krásné zážitky z Camparma.
Nikdy na to nezapomenu! Nezapomenu nikdy na setkání s P. Ricardem a na nádhernou prohlídku samotného Camparma, doprovázenou jedinečným, v některých momentech až hereckým výkonem P. Sandra.
To, že mne od začátku pobytu v Camparmu pořád něco táhlo vystoupit až na samý vrchol Pasubia, jsem si uvědomil, až když jsem v té výšce 2232 m n. m. stál.
Tam jsem si uvědomil, že je toto místo posvátné jak tím, že tam padlo za války tolik vojáků, ale taky tím, že mám blízko k nebi!
Shrnuto pár slovy: prostě nádhera, úžasné každým krokem a zážitek na celý život!
Ještě jednou díky vám všem, se kterými jsem na této nádherné pouti byl.

Václav

 

V Camparmu, kde začala žít naše první komunita Koinonia Jan Křtitel, se mi líbila příroda, hory i zvířata. Spali jsme v malých chatičkách, kde dříve bydlel Sandro. Mají tam i velký dům s pěknou knihovnou.

Šli jsme na horu Pasubio cestou, kde bylo hodně tunelů. Došli jsme ke kapličce, kde pobýval po dva měsíce Ricardo. Bylo to pěkné, chtěla bych se tam vrátit. 

Sandra,  11 let

 

Také já jsem měl možnost navštívit naši první oázu v Camparmu, kterou Ricardovi daroval Pán po jeho poustevnických prosbách a v modlitbách na posvátném Pasubiu, kde bylo během 1. světové války tolik utrpení a zmařených životů na obou stranách. Už jen samotná cesta od prvního tunelu po těžce vybudovaných terasách až ke kapličce, kde náš Ricardo pobýval v ústraní, jen obklopen horami a tichem…V té kráse bych tam vydržel delší dobu, než kterou jsme tam mohli být: bylo na co se dívat a nad čím rozjímat. Kdo tam již byl, pochopí to. Camparmo by ovšem stálo za víc dnů ve společenství domácích sester a bratrů – nabrat od nich tu radost a osvěžení, které tam je. Skvělá ale byla i celá parta, s níž jsme tam jeli – ještě jednou dík za tuto možnost!

Pavel

 

Navštívit Camparmo byla pro mě velká čest. Procházet osobně místa, kde se tvořily pevné základy komunity, poslouchat Sandra, setkat se zde s Ricardem… Úžasné! První kroky komunity byly opravdu těžké, ale velká důvěra v Pána a věrnost těch, kteří stáli při těchto počátcích, je obdivuhodná. A Pán nemlčel a pomalinku tvořil.

Sobota nám přinesla výstup na Pasubio, na svatou horu, která je pro naši komunitu tak důležitá. Tam přijímal Ricardo od Pána velké věci a já jsem teď toto místo mohla taky navštívit! Nejde to popsat, musí se to prožít!

Díky za tuto požehnanou pouť, za velké přijetí a za to, že mohu i já patřit do této komunity!

 🙂

Maruška

Kristus vstal z mrtvých!
Chtěli bychom Koinonii poděkovat, že jsme se mohli zúčastnit pouti do Camparma. Díky všem, kdo tuto pouť připravili a také se o nás starali. Velké díky patří i komunitě v Camparmu za jejich vlídné přijetí a jejich péči o nás.
Díky, že jsme tuto pouť mohli prožít s ostatními bratřími a sestrami. Putovat ke kořenům Koinonie je důležité pro každého bratra a sestru.
Otec Sandro, pastýř mateřské oázy v Camparmu, nám znovu přiblížil počátky naší komunity. Jak jsou důležité pro každého z nás kořeny! Tak jako strom, aby pevně stál, musí mít odolné kořeny. Když poroste jenom vzhůru, ale jeho kořeny zůstanou na povrchu, při silném větru se vyvrátí a padne na zem. Je potřeba, aby byl hluboko zakořeněný – v našem případě skrze pokoru a silnou důvěru v Ježíše Krista.
Na chvíli nás přišel navštívit i náš zakladatel otec Ricardo. Jenom díky němu, že dokázal opustit svoje jistoty a jít tam, kam ho Pán volal, mohla Koinonia Jan Křtitel vzniknout. Dokázal trpělivě čekat, postit se a vyčkávat, až mu Pán odpoví. Prosil, aby dokázal plnit Boží vůli a být pozorný vůči Božímu vedení. Díky za tuto požehnanou zemi, která je navíc nasáklá krví mučedníků 1. světové války. Je to zem, o které Pán Ricardovi řekl, že mu ji dává a že ji požehnal. Díky za každé místo v Camparmu. Nedá se to popsat, to se musí prožít! Navštívili jsme i Emanuelův hrob v Santa Caterina, tam jsme se také pomodlili a poprosili o jeho přímluvu.
V sobotu jsme vystoupili ke kapličce na Pasubiu, kde se otec Ricardo po dva měsíce postil a čekal na Pánovu odpověď. Tato pouť byla pro nás významná i tím, že když jsme v sobotu společně vystoupili na horu Pasubio, oslavili jsme i naši zlatou svatbu. Při mši v kapli na Pasubiu jsme obnovili naše manželské sliby a vyprosili si požehnání do dalších let, abychom dokázali plnit Boží vůli a uskutečnili plán, který s námi Pán má. Toto naše výročí jsme následně slavili ještě při večeři v Camparmu. Díky, Pane, že jsi nás povolal do Koinonie Jan Křtitel, a my jsme mohli toto pro nás významné jubileum oslavit společně s bratřími a sestrami.

                                                                                              Svaťa a Lidka

 

Fotografie

Video

Jak bylo v roce 2011…