Kostel sv. Mikuláše založil pravděpodobně spolu s vdovským klášterem Bílých sester svaté Máří Magdalény roku 1259 pan Wikhart z Tuernau spolu se svým zetěm panem Janem z Dobřan a s dcerou Wolfhildou. Roku 1271 koupil Dobřany a následujícího roku patronátní právo k dobřanským kostelům pannenský klášter Premonstrátkého řádu v Chotěšově. Klášter Magdalenitek u kostela sv. Mikuláše upadl do živoření v takzvaných „zlých letech“ po bitvě na Moravském poli (1278) a definitivně zanikl 22. 11. 1282. 

Kostel sv. Mikuláše asi od počátku vynikal oproti staršímu kostelu sv. Víta velikostí a výstavností. Nejpozději od 14. století se tedy kostel sv. Mikuláše považoval za farní.

V lednu a únoru 1421 táborské vojsko Dobřany opakovaně vyplenilo. Kostely shořely. Živoření bylo dlouhé, ještě roku 1452 pan probošt odpustil dobřanským roční plat 30 kop grošů, pro jejich bídu. V této době nějak fungoval asi provizorně opravený kostel sv. Víta, u nějž si přeživší měšťané sami vydržovali kněze.  Teprve 4. 12. 1498 byl kostel sv. Mikuláše znovu posvěcen. 

Za třicetileté války bylo město opakovaně pustošeno. Kostely byly vypáleny a většina obyvatel zahynula. Roku 1650 pan probošt Zachariáš Mořic Bandhauer obnovil město, pozval sem totiž sedm rodin z Bavor a své příbuzné ze Saska. Kostely byly opraveny. Kostel svatého Mikuláše byl konsekrován 3. 7. 1651. Od té doby nepostihla kostel žádná zásadnější pohroma a byl nadále vylepšován.

V polovině 18. století byly ke kostelu přistavěny předsíň, sakristie a kaple Božského srdce Páně. Nad sakristií a kaplí oratoře navozující zvněšku dojem křížové lodi. Dřevěná kruchta byla nahrazena zděnou. Následně byly pořízeny rokokové oltáře. Kostel, který kdysi míval sedlovou střechu s vysokými štíty a dřevěnou věž s hodinami nad lodí, získal v této době podobu, jakou známe i dnes. Zvenku je to prostá gotická, zbarokizovaná stavba se sanktusovou vížkou. Uvnitř pak malebně sladěný barokní interiér, jaký můžeme hledat jen v českých kostelích.

Na hlavním oltáři sv. Mikuláše je obraz sv. Mikuláše, jehož duši andělé nesou k Bohu, který má být jakýmsi oknem do nebe, po stranách sochy sv. Václava a sv. Floriána a andělů s plamennými meči, kteří střeží bránu do ráje – oltář. Na evangelní straně má být kredenční oltář (nyní odstraněný), což je ostatkový oltář, přenesený sem z chotěšovského kláštera. Na epištolní straně je barokní sedile. Kazatelna je zavěšena pod vítězným obloukem na evangelní straně, naproti kazatelně má být veliký a krásný baroní kříž (nyní odstraněný), neboť kazatel nemá kázat nic než Pána Ježíše Krista a to ukřižovaného. V lodi na evangelní straně je oltář Panny Marie a svatého Josefa. Je na něm socha „dobřanské Panny Marie“, sv. Josefa a sv. Anny. Na epištolní straně je pak oltář sv. Vavřince s obrazem sv. Vavřince a sochami sv. Heřmana Josefa a sv. Gilberta. Dále je tu také krásná křtitelnice se soškou sv. Jana Křtitele. Mezi okny v lodi mají být veliké oválné obrazy sv. Evermoda, sv. Isfrieda, sv. Heřmana Josefa a sv. Gilberta z roku 1745 (nyní odstraněné).

Na kruchtě jsou romantické varhany od firmy Schiffner zabudované do původní barokní skříně. Na sloupech kruchty jsou zavěšeny sochy P. Marie Sedmibolestné a trpícího Krista. Pod kruchtou mají být dvě zpovědnice (jedna je nyní v ústavním kostele) z počátku 20. stol. V presbiteriu jsou nástropní malby znázorňující sv. Mikuláše od Františka Julia Luxe. V předsíni je veliký kříž z roku 1739, který stával uprostřed původního kostela tří svatých Janů na Křížovém vrchu. Po zrušení kostela na Křížovém vrchu ho 1. 4. 1791 ve slavném průvodu přenesli na svých ramenou členové dobřanského magistrátu do kostela sv. Mikuláše. 

V Dobřanech bývala dvě literátská bratrstva, která pan probošt Michael Norbert Kastl roku 1676 sloučil do bratrstva Panny Marie Karmelské. Schválil nové stanovy a daroval bratrstvu sochu Panny Marie, která je na postranním oltáři. Následně se Dobřany staly poutním místem. Na faře je sešit sepsaný od pana kaplana Hroznaty Fridricha o zázracích na přímluvu Panny Marie, které se tu udály. Císař Josef II. bratrstvo zrušil, jeho majetek zkonfiskoval a poutě zakázal. Nadále se poutě slavili pouze slavnostnější mší v neděli po P. Marii Karmelské až do roku 1995. Věřící pořídili nové korunky, jimiž byla socha korunována při 300stém výročí roku 1976. 

Při náletu 17. 4. 1943 dopadlo na kostel 22 zápalných bomb, z nichž většina naštěstí nevybuchla. Pan farář Salesius Thurnwald byl při náletu na půdě a ohně zasypával pískem. Jedna bomba propadla až na kruchtu, kde byla uhašena později, a proto tam shořela část dřevěné podlahy. Při náletu byla narušena statika presbiteria a byly zničeny vzácné barokní předměty v kapli Božského srdce Páně.

Kostel byl naposledy vybílen roku 1964, byly restaurovány fresky v presbiteriu, nainstalovány nové lavice, křížová cesta a částečně zazděna okna. V letech 1971-1975 byly opravovány oltáře. Exteriér byl naposledy opraven roku 2005. Elektoinstalace je z roku 2012.

Zvony: Ve vížce na kostele je sanktusník z roku 1553. Zvonice na hřbitově u sv. Mikuláše byla postavena v 1693-1700. O patro zvýšena a opatřena bání byla roku 1865. Při náletu roku 1943 vyhořela a zvony se rozlily. Nyní jsou tam tři zvony: Panna Maria – váha 1 q, blahoslavený Hroznata – 3,5 q, svatý Mikuláš 5,5 q.

Autor: R. Eisenhammer, 2017

 

Virtuální prohlídka kostela 
Virtuální prohlídka ze zvonice

Fotografie


Fotografie z pouti ke sv. Mikuláši v Dobřanech, 8. 12. 2019