dum_modlitby

Základním prorockým projevem naší komunity je “Dům modlitby”: jednou rodinný dům, jindy garsonka v paneláku, vždy ale místo, kde žijí a modlí se lidé, kteří se osobně setkali se vzkříšeným Ježíšem a mají touhu se o tuto svoji zkušenost podělit s druhými. K účasti na setkáních v těchto “domech”, konaných každý týden, jsou zváni zvláště ti, kteří podobně silnou zkušenost víry zatím neučinili.

Klíčovou charakteristikou Domu modlitby je přijetí. Každý příchozí je vítaným hostem, skrze druhé bratry a sestry jej přijímá sám Ježíš, a to takového, jaký reálně je: s přednostmi i chybami, radostmi i trápeními… Další podstatnou vlastností je pak jednoduchá a přímočará víra v Ježíše přicházejícího jednat teď a tady, prožívaná v atmosféře radosti a vitality Božího království.

Jak takové setkání probíhá ? Po úvodním bloku spontánních díkůvzdání a chval nasloucháme živému Bohu tak, jak k nám mluví skrze Písmo, aktuální svědectví a různá charizmata. Nakolik mu odpovíme důvěrou, novými rozhodnutími či jinými kroky víry, natolik se otevře prostor pro Ducha svatého s jeho přelévající se radostí, moudrostí i silou, a modlitbu poté uzavřou přímluvy, neboť “začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to” (Jan 14,13).

O kontakt na vhodný Dům modlitby můžete požádat koordinátora pro danou oblast.

 

Svědectví:

Hovjačtí

Pán nás zavedl do přístavu

Pocházíme z Beskyd, z vesnice Ostravice, a Pán nám postupně až do dnešního dne nadělil pět krásných dětí. Oba jsme vyrůstali v tradičních katolických rodinách a po počátečních obtížích a neshodách v našem vztahu jsme hledali řešení navštěvováním společenství různých spiritualit, kurzů manželských setkání, v manželském „spolču“ i modlitební skupince. Ale našemu životu stále chybělo něco, co jsme v té době ještě nedokázali pojmenovat, ale po čem jsme někde v hloubi srdce velmi toužili.

Jednou nás naši přátelé pozvali na kurz Rút pro manžele, který se konal v Plzni Liticích a pořádala ho Koinonie Jan Křtitel, pro nás tehdy ještě zcela neznámá komunita. To, co jsme zde prožili, předčilo všechna naše očekávání – počínaje přijetím, přes mocné působení Ducha svatého až po obrovskou radost z toho, že jsme tu našli to, co nám tolik scházelo – společenství bratří a sester, kde je přítomen zmrtvýchvstalý Ježíš, kde se skutečně žije vítězná víra! A tak se postupem času Koinonie Jan Křtitel stala opravdu NAŠÍ komunitou. Obrovská touha setkávat se s bratřími byla silnější než problémy s naší starou stodvacítkou, v níž jsme statečně překonávali šest let téměř každý měsíc 500 km z Moravy do Litic. Někdy jsme měli pocit, že se z ní stává tryskáč, zvláště když ujížděla z dohledu bdělých policistů. Pán nás vždy v komunitě tolik obdaroval a naplňoval, že jakékoliv překážky a problémy nebyly nic proti tomu, co jsme přijímali. Postupně uzdravoval naše manželství, naučili jsme se společně modlit. Poznali jsme, že modlitba, při níž si vzájemně žehnáme, děkujeme jeden za druhého, čteme Boží slovo a vyhlašujeme přísliby, úplně proměňuje náš vztah. Naše láska roste a můžeme oba říct, že je stále krásnější..

 Po určité době navštěvování komunity jsme zakusili velmi těžké chvíle – dozvěděli jsme se totiž, že se musíme vystěhovat z ostravické fary, ve které jsme bydleli 12 let. Najednou nám bylo jasné, že nemáme kam jít, prostředky na koupi bytu jsme neměli. Avšak ještě ten večer při společné modlitbě nás Pán ujistil, že je s námi, když nám dal slovo: Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez domova (Ž 146,9). Do týdne jsme zakusili, co je to opravdové přátelství. Jedna sestra z Domu modlitby nám nabídla, že můžeme bydlet v Řepištích u její maminky. Bylo to velké požehnání – zakusili jsme, že Boží přísliby jsou skutečně živé, Pán je věrný! S bydlením jsme byli velmi spokojení. Věděli jsme ale, že je pro nás jen dočasné, protože jsme už dlouho vnímali, že nás Pán volá ke službě dětem v naší komunitě. A tak jsme se po dalších třech letech přestěhovali do Litic. V současné době se věnujeme přípravě dětských programů pro evangelizační setkání, setkání Koinonie a letní tábory.

Od doby, kdy jsme se poprvé setkali s komunitou, uplynulo několik let a my nepřestáváme Pánu za tento Den děkovat. Za ta léta se u nás mnoho změnilo. Především vstoupil do naší rodiny řád, jenž oživil rodinný život a všechny situace týkající se modlitby, stolování, práce a společně prožitých chvil. Velkým obohacením se stala modlitba s dětmi. Nyní už při ní nekrotíme jejich spontánnost a přirozenou živost, ale prožíváme ji jako okamžik, na který se všichni těšíme. Celým tělem, ústy i srdcem vyjadřujeme radost z toho, že Ježíš je mezi námi, v našem domě. Jsou to cenné chvíle, ve kterých Pán buduje naše vztahy, a to i skrze odpuštění. Dalším požehnáním je Dům modlitby, který jsme otevřeli, dům, kde chválíme Pána, evangelizujeme, svědčíme o velkých věcech, které On mezi námi vykonal a stále koná.

Co říci na závěr? Ježíš, náš Pán, je úžasný a věrný a my mu stále děkujeme za všechno, co s námi učinil, za sestry a bratry, jež nám dal, a těšíme se na všechny krásné a velké věci, které jsou před námi.

manželé Mirka a Petr 

Svědčit nebo nesvědčit?

První záblesk Koinonie Jan Křtitel pro mne byl, když do naší farnosti nastoupil P. Miroslav Dítě. Byl zde sice velmi krátce, ale i to stačilo na to, abychom se s manželkou přihlásili na duchovní obnovu v Klatovech, kterou vedl P. Alvaro Grammatica se svým týmem. Bylo to velmi povzbuzující pro náš život víry. Zde jsem se proto přihlásil i na kurs Pavel a manželka na kurs Jan.
Jakou úroveň měl kurs Pavel, vypovídá to, že když jsem se vrátil domů, manželka prohlásila: on se vrátil o několik let mladší!
Železo se má kout, dokud je žhavé. Účastníci kursu Pavel z Plánice mě pozvali na Dům modlitby (DM) do Plánice, který vedl Mirek Dítě. Jezdili jsme tam s manželkou tři roky.
Když se konal v Liticích kurs Dům modlitby, přihlásil jsem se, protože jsem chtěl doma s manželkou také takový DM založit.
Naše příprava na “spuštění” DM u nás doma byla provázena dvěma pocity: radost a těšení se na straně jedné a strach jak to zvládneme na straně druhé.
Když jsme jeli autem zvát lidi na DM, objevila se na obloze duha! To nám připomnělo, že když jsme jeli před třemi roky do Plánice prvně společně na DM, tak se též objevila na obloze duha!
První DM u nás probíhal poněkud ztuha. Ale postupně se to zlepšovalo. 

Proč ale toto všechno píšu?
Před založením našeho DM jsem bojoval s jedním silným pokušením. Asi za měsíc po spuštění našeho DM jsem si všimnul, že toto pokušení je úplně pryč.
Svědčil jsem o tom na DM v Plánici i na DM u nás doma. Dohromady to slyšelo asi 7+5 lidí.
Asi za půl roku jsme měli společné Agapito v Plánici, na které přijela i komunita rodin z Plzně. Sešlo se asi 25 lidí.
Když byl dán prostor na svědectví, cítil jsem velmi silně, jak mně Duch sv. nutí, abych svědčil o mé zkušenosti s DM. Možná je tu někdo, kdo chce také založit DM a ještě váhá. Toto svědectví by ho jistě povzbudilo.
Já jsem ale zatvrzele mlčel.
Omlouval jsem si to tím, že nechci zdržovat, že jsem unavenej, že… Cítil jsem ale, že nedělám dobře, a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat – pokušitel se vrátil. Tím jsem zároveň dostal odpověď na (nejen) svoji otázku a dilema – svědčit, anebo nesvědčit?


manželé Láďa a Anna