1993 – první evangelizační působení Koinonie Jan Křtitel v ČR

prosinec 1995 – první interní členové Koinonie se usazují v Plzni

25. května 1996 – kněžské svěcení prvních bratří Koinonie

červenec 1996 – zahájení oprav fary

1997 – zahájení oprav kostela

Letnice 1998 – první externí členové Koinonie v České republice  a otevření sálu (Gilgál)

1998 – Alvaro uveden do úřadu  pastýře Oázy Litice

1999 – mezinárodní kongres “Chvalme Ježíše” v Plzni

Letnice 2000 – otevření sálu (Betlém)

2003 – převzetí do užívání fary na Prusinách (nejprve sídlo evangelizační školy, poté noviciátu)

2005 – zahájení prací  na přístavbě (Archa)

16. října 2006 – Alvaro zvolen  generálním pastýřem

7. března 2007 – Alvaro uveden do úřadu generálního pastýře

1. září 2007 – Federální sídlo se stěhuje na Valchu u Plzně

2009 – mezinárodní kongres “Un popolo in cammino”  v Praze

1. října 2011 – otevření přístavby (Archa)  a požehnání kaple Navštívení Panny Marie (Kaple Objetí)

14. října 2015 – Oáza Litice otvírá svou první pobočku v Dobřanech

2016 – mezinárodní kongres “Spusťte sítě” v Praze

2017 – zahájení opravy fary v Dobřanech a založení nadačního fondu na podporu varhan

2018 – propojení přístavby (Archa) se sálem (Betlém) v Liticích

2018 – otevření Zahrady Anežky České a prvních vnitřních prostor pro veřejnost v Dobřanech

2019 – mezinárodní kongres „40 let věrnosti našemu povolání“ v Praze

První vzpomínky…

Koinonii jsem poznal v roce 1994 na kurzu Pavel v Králíkách, který vedl Alvaro s Francescem a Paolou z evangelizační školy komunity. Úplně poprvé jsem však slyšel hlas zakladatele Koinonie na velkém charizmatickém setkání v polské Częstochové v roce 1993. Ricardovo radostné hlásání Slova na mě velmi zapůsobilo. V té době jsme už měli s naším společenstvím zkušenosti s evangelizací. Na zmíněném kurzu jsme zažili nový dotek Pánovy přítomnosti a skutečně živého Slova, a pro mě to byl nový začátek v ži- votě víry. Alvaro nás pozval na letní evangelizační školu do Říma. Po návratu jsme měli velkou touhu začít s komunitním životem spojeným s kérymatickou evangelizací. Zároveň jsem dostal pozvání k návštěvě místa zrodu komunity do Camparmo. Toužil jsem po hlásání Pánovy lásky a spásy doma i ve světě. Setkali jsme se s plzeňským biskupem Františkem, abychom mu sdělili naši vizi a touhu po evangelizaci a komunitním životě. Ovocem tohoto setkání nakonec byla schůzka otce biskupa se zakladatelem komunity otcem Ricardem v Castel Gandolfo, které bylo počátkem jejich spolupráce a přátelství. Z našeho společenství jsem nakonec zůstal jediný, kdo chtěl pokračovat v původním záměru. Po ukončení studia jsem nastoupil civilní službu na biskupství. Mezitím přijel Ricardo  do Plzně a biskup František mu ukázal faru v Liticích, kde by komunita mohla začít svoji činnost. Zatímco já a kamarád, který přijel s Ricardem, jsme viděli jen starý zanedbaný dům a spoustu práce, Ricardo a František zářili nadšením s velkou vizí do budoucnosti.

Mě to pořád táhlo do Itálie, abych lépe poznal komunitu. Přerušil jsem tedy civilní službu a odjel nejprve na evangelizační školu do Říma, kde jsem zůstal nějakou dobu. Díky tomu jsem zblízka poznal otce Ricarda, s nímž jsem jezdil po Itálii i celé Evropě.

Na podzim roku 1995 se komunita rozhodla začít s aktivitami v Plzni. Biskupství nám zajistilo pronájem domu v Lobzích, a tak jsem tam před Vánocemi 1995 doprovodil Costantina, který potom několik let působil jako farář v Liticích. Začátky byly těžké a pomalé, jako než ze zasetého semínka vyroste krásná rostlina. Mezitím byli v Plzni vysvěceni první kněží z komunity. Po návratu z Itálie jsem dokončil civilní službu už v litické farnosti.

V roce 1996 na podzim přijel do Plzně Alvaro s Francescem a začaly aktivity v oblasti evangelizace i zahájení plánování rekonstrukce fary. Ta v následujícím roce začala, stejně jako mnoho evangelizačních setkání v Čechách i na Moravě. Na kurzech jsme spolupracovali s přáteli z okruhu charizmatického hnutí. Zažili jsme mnoho krušných chvil spojených se stavbou i při hlásání, ale dnes vzpomínám hlavně na ty pěkné okamžiky, které přinášejí povzbuzení i do současnosti. Nedostatky financí a zkušeností nahrazoval Pán svou nadějí a skutečnými zázraky.

V té době ve mně převážila vize manželství před zasvěceným životem. Na jednom z kurzů Pavel jsem poznal svoji manželku Jiřku, se kterou máme syna Martina. Nějaký čas po rekonstrukci fary jsem přestal pracovat pro komunitu naplno a začal jsem se živit činnostmi blízkými oboru, který jsem vystudoval. V roce 1998 uzrál čas, kdy se ze sympatizantů Koinonie stali první členové sdružení. Rostlinka z počátečního semínka začala růst a sílit a dnes přináší mnoho plodů. Areál fary v Liticích je dnes krásný, k nepoznání od původní džungle, a aktivit stále přibývá. Od setkání s modlitbou za uzdravení a různých evangelizačních kurzů až po týden farních her a pohádkový les pro děti. Díky Koinonii jsem poznal, že nezáleží na dokonalosti lidí ve společenství, ale na přátelství s nimi i s Pánem a schopnosti odpouštět. Poznal jsem také moc Božího slova, skrze které Pán opravdu jedná, i to, že si Pán dokáže použít člověka, přestože se cítí slabý. Komunita je místem přátelství a setkání s Ježíšem, kde má přednost radost třeba z maličkostí před pesimismem a upjatostí. Štědrost našeho Boha nám pomáhá i k naší štědrosti a stále více věřím v Jeho požehnání, které pro nás připravil.

Jirka Janeček