Hovjačtí

Pán nás zavedl do přístavu

Jsme manželé Mirka a Petr Hovjačtí. Pocházíme z Beskyd, z vesnice Ostravice, a Pán nám postupně až do dnešního dne nadělil pět krásných dětí. Oba jsme vyrůstali v tradičních katolických rodinách a po počátečních obtížích a neshodách v našem vztahu jsme hledali řešení navštěvováním společenství různých spiritualit, kurzů manželských setkání, v manželském „spolču“ i modlitební skupince. Ale našemu životu stále chybělo něco, co jsme v té době ještě nedokázali pojmenovat, ale po čem jsme někde v hloubi srdce velmi toužili.

Jednou nás naši přátelé pozvali na kurz Rút pro manžele, který se konal v Plzni Liticích a pořádala ho Koinonie Jan Křtitel, pro nás tehdy ještě zcela neznámá komunita. To, co jsme zde prožili, předčilo všechna naše očekávání – počínaje přijetím, přes mocné působení Ducha svatého až po obrovskou radost z toho, že jsme tu našli to, co nám tolik scházelo – společenství bratří a sester, kde je přítomen zmrtvýchvstalý Ježíš, kde se skutečně žije vítězná víra! A tak se postupem času Koinonie Jan Křtitel stala opravdu NAŠÍ komunitou. Obrovská touha setkávat se s bratřími byla silnější než problémy s naší starou stodvacítkou, v níž jsme statečně překonávali šest let téměř každý měsíc 500 km z Moravy do Litic. Někdy jsme měli pocit, že se z ní stává tryskáč, zvláště když ujížděla z dohledu bdělých policistů. Pán nás vždy v komunitě tolik obdaroval a naplňoval, že jakékoliv překážky a problémy nebyly nic proti tomu, co jsme přijímali. Postupně uzdravoval naše manželství, naučili jsme se společně modlit. Poznali jsme, že modlitba, při níž si vzájemně žehnáme, děkujeme jeden za druhého, čteme Boží slovo a vyhlašujeme přísliby, úplně proměňuje náš vztah. Naše láska roste a můžeme oba říct, že je stále krásnější..

Hovjačtí
Po určité době navštěvování komunity jsme zakusili velmi těžké chvíle – dozvěděli jsme se totiž, že se musíme vystěhovat z ostravické fary, ve které jsme bydleli 12 let. Najednou nám bylo jasné, že nemáme kam jít, prostředky na koupi bytu jsme neměli. Avšak ještě ten večer při společné modlitbě nás Pán ujistil, že je s námi, když nám dal slovo: Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez domova (Ž 146,9). Do týdne jsme zakusili, co je to opravdové přátelství. Jedna sestra z Domu modlitby nám nabídla, že můžeme bydlet v Řepištích u její maminky. Bylo to velké požehnání – zakusili jsme, že Boží přísliby jsou skutečně živé, Pán je věrný! S bydlením jsme byli velmi spokojení. Věděli jsme ale, že je pro nás jen dočasné, protože jsme už dlouho vnímali, že nás Pán volá ke službě dětem v naší komunitě. A tak jsme se po dalších třech letech přestěhovali do Litic. V současné době se věnujeme přípravě dětských programů pro evangelizační setkání, setkání Koinonie a letní tábory.

Od doby, kdy jsme se poprvé setkali s komunitou, uplynulo devět let a my nepřestáváme Pánu za tento Den děkovat. Za ta léta se u nás mnoho změnilo. Především vstoupil do naší rodiny řád, jenž oživil rodinný život a všechny situace týkající se modlitby, stolování, práce a společně prožitých chvil. Velkým obohacením se stala modlitba s dětmi. Nyní už při ní nekrotíme jejich spontánnost a přirozenou živost, ale prožíváme ji jako okamžik, na který se všichni těšíme. Celým tělem, ústy i srdcem vyjadřujeme radost z toho, že Ježíš je mezi námi, v našem domě. Jsou to cenné chvíle, ve kterých Pán buduje naše vztahy, a to i skrze odpuštění. Dalším požehnáním je Dům modlitby, který jsme otevřeli, dům, kde chválíme Pána, evangelizujeme, svědčíme o velkých věcech, které On mezi námi vykonal a stále koná.

Co říci na závěr? Ježíš, náš Pán, je úžasný a věrný a my mu stále děkujeme za všechno, co s námi učinil, za sestry a bratry, jež nám dal, a těšíme se na všechny krásné a velké věci, které jsou před námi.