Koinonia Jan Křtitel » Setkání Koinonie

Setkání Koinonie 30.9. – 2.10. 2011

PavelA — Mon, 12 Sep 2011 09:38:09 +0000

O víkendu na přelomu září a října jsme měli setkání Koinonie a zahájili tak nový pastorační rok. Byli jsme povzbuzeni k víře, že jsme milovaní Boží dcery a synové, Pán je věrný, nemění se, abychom se my mohli změnit a obrátit se k Němu. Na setkání skládali noví členové sliby, současní obnovovali své závazky a někteří již složili věčné sliby. Když nás Pán povolává, tak nám také dává dostatek sil, abychom mohli vykonat to, k čemu jsme byli povoláni, abychom zasévali dobré semeno Božího Slova a sklízeli hojnou úrodu. V sobotu byla požehnána plzeňským biskupem Františkem Radkovským nová kaple Navštívení Panny Marie v naší nové Arše (přístavba k sálu). Vytváříme společenství přátelství a jednoty a naše radost ze vzkříšeného Krista v nás musí zářit, aby byla vidět.
-mt-

Fotografie

Setkání Koinonie 14.-15.5.2011

Koinonia Jan Křtitel — Mon, 23 May 2011 09:09:50 +0000

Hýbejme se v rytmu Ducha svatého

Květnové slunce ozářilo naši Oázu a začalo nás prohřívat. Pán nás tak vybízí, abychom se hýbali v rytmu Ducha svatého, byli pozorní k jeho impulsům a nezarmucovali jej svými životními postoji. Je třeba se k Němu přimknout a vidět se takoví, jací jsme z Boží milosti.
Pán od nás chce těžké věci, ale Duch svatý nás vede k řešení. Slova “nedokážu” a “nemůžu” už nebudeme používat, ale hned zrána dodáme odvahu svému srdci: “Všechno mohu v Kristu, který mi dává sílu” (srov. Fp 4, 13). A Duch nás vede a přímo žene stále kupředu. Křesťané by měli být neustále v první v linii, protože díky síle, kterou Duch svatý dává, opravdu můžeme naplnit Boží plán.
Koinonia musí být první v naději. Jdeme společně a společně dozráváme. Učíme se vytrvávat v Pánových příslibech, navzájem se povzbuzovat a vytrvat ve zkouškách.
Jsme zralí v té míře, v jaké jsme spjati s bratřími a dokážeme se s nimi sdílet. Být ochotni obětovat vlastní zájmy a rozdělit se o požehnání, které jsme dostali. To je to nejkrásnější svědectví, které můžeme světu dát.
Bez obav důvěřovat bratřím, udělat první krok k odpuštění a společně se pak radovat z Pánova požehnání!
Nečekejme, že všechno půjde samo. Hýbejme se a Duch svatý se pohne.

Velikonoční triduum v Liticích 21.-24.4.2011

Koinonia Jan Křtitel — Mon, 25 Apr 2011 16:38:04 +0000

Zelený čtvrtek »

Velký pátek »

Velikonoční vigílie »

Setkání Koinonie 19.-20.3.2011

Václav Němec — Fri, 25 Mar 2011 16:21:50 +0000

Postní doba – pro Koinonii to není čas smutku, ale čas radosti z nesmírné Boží lásky. Pokušení – téma pro postní dobu. Všichni víme, o čem je řeč. Sám Ježíš nás nabádá, jak se nenechat ďáblem oklamat. Vždyť přece, když jsem neumřel po čtyřiceti dnech a nocích hladovění, určitě neumřu ani další dny, dokud Pán nezasáhne. Vždyť přece, mám-li Boží přísliby, Pánu patří čas a způsob jejich naplnění.

Postní doba – to je také Ježíšův rozhovor s Mojžíšem a Eliášem při proměnění na hoře Tábor. O čem spolu asi rozmlouvali? Ježíš už směřuje k Jeruzalému, kde ho čeká ukřižování a Mojžíš mu dodává odvahu: „Čtyřicet let jsem vedl lid po poušti a mnohdy to bylo velmi těžké, ale nakonec jsem se dočkal a Zaslíbenou zemi jsem uviděl.“ Také Eliáš připomíná Boží zásah v pravou chvíli: „Zažil jsem hrozné pronásledování, Jezábel usilovala o můj život. Už jsem nechtěl žít. Ale Bůh mě v tom nenechal! Poslal pro mě ohnivý vůz a vzal mě k sobě do nebe. Proto důvěřujme Pánu !!! i kdyby to mělo být proti veškeré lidské logice.

Často si připomínejme Petrovu odpověď – Pane, na tvé slovo spustím sítě.

I my v litické Oáze jsme v roce 2004 řekli Pánu podobnou odpověď – Pane, na tvé slovo začneme stavět Archu. A zázrak, který Pán koná, se zdárně blíží k závěru. Proto jsme se po obědě všichni shromáždili v téměř dokončené přístavbě a na přímluvu svatého Josefa, patrona Koinonie, jsme Pána prosili o požehnání, zvláště finanční.

Odpolední vyučování mělo také postní příchuť. Řeč byla o bratrském napomínání. Všichni rádi napomínáme a nikdo na to není zvědavý. Důvodů je celá řada, každý se mohl v některém najít. Ale dobrá rada na závěr – pokud bratrské napomínání nepřináší očekávané ovoce, nechme to být, milujme bratra a důvěřujme Pánu.

Koinonie, to není jen Plzeň nebo Itálie. Je to i Izrael a Afrika. Tedy přesněji – Dům pro poutníky v Tiberiadě, kde se nedávno konalo setkání pastýřů, a první sliby prvního černošského bratra v Jihoafrické republice. A to je pro komunitu – pro nás všechny – veliká radost. Také je potřeba vyhrnout si rukávy a pustit se do práce nejen duchovní, ale i při opravách a zvelebení všech nám svěřených budov. Úkoly jsou to veliké, a nejde mít všechno najednou, ale je důležité udělat první krok, pak další a další.

O pěknou tečku za sobotním programem se postaraly děti se svým ztvárněním Podobenství o rozsévači.

Pavla

Setkání Koinonie 15.-16.1.2011

Koinonia Jan Křtitel — Thu, 20 Jan 2011 10:01:59 +0000

Na lednové setkání Koinonie se sjeli „rybáři“ z mnoha míst naší republiky, aby přijali ještě přesnější pokyny k tomu, jak lovit a jak nelovit.
Lovit na vlastní pěst, tzv. na udičku, to je snadné. Sedím si sám v poklidu a čekám, až ryba zabere. Ale společně spustit sítě z loďky, která se houpe na vlnách, není jednoduché. To vyžaduje týmovou souhru. Pak bude síť poddajná našim pohybům.
Jak toho však dosáhnout? Učit se lovit spolu jako komunita. Touto loďkou a sítí je Dům modlitby. Tady mám hlásat, co jsem zakusil, podávat svědectví o svém vztahu s Ježíšem. Ježíš je jako náš příbuzný, člen rodiny, přítel. Nepochopíš, co je být Ježíšovým přítelem, dokud nepochopíš, co je to přátelství.
Mt 13,45 – podobenství o pokladu v poli. Náš pravý poklad je Ježíš zmrtvýchvstalý! On nám dává nové světlo, novou naději. Ovšem nekoupíš-li to pole, nebudeš mít ani poklad. Poklad a pole patří k sobě. Kde jsou dva nebo tři shromážděni v Pánově jménu, tam je pole. Čím pole zaplatit? Tím, že přijmeš bratry.
Chceme-li skutečně rybařit společně, musíme odolávat různým pokušením. Všichni jsme pokoušeni, všichni máme někdy tendenci zapomenout, že Ježíš je s námi v loďce, jindy si myslíme, že je lepší rovnou opustit loďku a lovit jen na vlastní pěst.
Děláme si starosti s tím, abychom měli loďku plnou ryb, ale v prvé řadě ji musíme mít plnou Ježíše! Dovolme Pánu vstoupit do loďky a odražme od břehu. V našich Domech modlitby odrážíme od břehu a díky tomu další bratři a sestry mohou hlásat Ježíše i na vzdálenějších místech. Vyslechnout si svědectví našich misionářů v Africe, Mexiku a v Indii bylo pro všechny zúčastněné velmi povzbuzující a motivující…
Setkání v naší milované Oáze v Liticích prožíváme vždy jako slavnost. Tentokrát vše podtrhla nová dynamická píseň s příhodným názvem Festa (svátek, slavnost). Nenechejme si ujít tuto posilu a společně Pána oslavujme především v našich Domech modlitby!

-jk-

Setkání Koinonie 26.-28.11.2010

Koinonia Jan Křtitel — Thu, 02 Dec 2010 18:22:31 +0000

Na adventním setkání Koinonie ještě doznívalo vyučování o naší spiritualitě ze semináře Duchovní život – 1. část, který se konal v polovině listopadu v Praze.

V našich životních situacích se mnohdy snažíme vyřešit těžké rovnice o mnoha neznámých, několika proměnných, s lomenými výrazy a odmocninami. Ať počítáme, jak počítáme, z vlastních sil nejsme schopni tyto rovnice nebo spíše nerovnice vyřešit.
V duchovní oblasti nejsou žádné neřešitelné rovnice.

Pro nás jako pro Koinonii nalézt řešení znamená znovu objevit význam povolání.
Koinonia není žádná proměnná od mínus deseti do plus deseti. Nemůžeme ji přizpůsobit svým představám a dělat, co se nám zlíbí. Tento dar musíme přijmout s vděčností tak, jak jsme jej dostali. Zároveň je nutné obrátit se podle požadavků a nároků daru. V něm koluje duch, který je nositelem tohoto charismatu.
Problémem není jen naše morální obrácení, jde o obrácení podle charismatu od Pána, obrácení podle určitého životního stylu.
Dar povolání není především osobním rozhodnutím, ale je to odpověď, která se pro mě může stát neznámou, protože mám odpovědět na plán, který není ze mě a který mi nepatří. Jsem povolán, abych vstoupil a stal se součástí jednoho těla a společně v tomto těle rostl. Proto je tedy nutné tuto neznámou vyřešit. Přijmu-li tento dar s otevřenou náručí, Pán mi dá sílu a vytrvalost, abych v něm charismaticky rostl.

Každé povolání se identifikuje s určitými strukturami a musí být přijímáno s vděčností. Ten, kdo tuto vděčnost umocňuje – tedy mocnitelem v této duchovní rovnici – je Duch svatý, jenž nám dodává sílu, abychom mohli dělat to, co On chce: být radostnými svědky Ježíše zmrtvýchvstalého a zůstat věrní bratřím.

V Koinonii se sobě navzájem podobáme, protože jsme opravdu bratři a sestry. Je normální, že sourozenci jsou na sebe podobní a že jsou “po svých rodičích”. Máme se rádi, rádi se setkáváme a přijímáme tutéž duchovní stravu. Přijali jsme Ducha jednoho těla a díky němu rosteme společně v jednotě. Tam, kde je Koinonia, je radost a hluk, protože jsme hlasem ohlašujícím radost. Nechybí zde ani zmatek, všechno není dokonale uspořádané, protože zde vládne Duch svatý, který vše proměňuje.

Naše povolání není statická, ale dynamická duchovní realita. Je to povolání k určité službě se specifickým zabarvením.
Pokud ty, kdo čteš tyto stránky, na sobě pozoruješ určité rysy podobnosti, dáváme Ti možnost porovnat svou podobu s naší. Jsme komunita otevřená každému…

Fotografie

Setkání Koinonie 24.-26.9.2010

Koinonia Jan Křtitel — Fri, 01 Oct 2010 20:29:15 +0000

Poslední zářijový víkend jsme se po prázdninové pauze tradičně sjeli z celých Čech a Moravy do naší mateřské Oázy v Liticích za účelem zahájení nového pastoračního roku. Páteční večer byl vyhrazen přímluvné modlitbě, a tak tomu bude vždycky při našich společných víkendových setkáních v nadcházejícím roce. Tato společná modlitba je výrazem naší víry, že Pán je schopný měnit naše situace a zároveň nás tato komunitní přímluva formuje v jedno tělo a vytváří jedno srdce.
Sobotní program byl hned na svém počátku poznamenán loučením s naším milovaným bratrem Lukou, který se po 13 letech služby v České republice vrací zpět do rodné Itálie, aby se ujal pastýřského úřadu v nedávno vzniklé Oáze v městě Biella. Jeho „česká“ životní etapa byla charakteristická především službou chval a také v posledních čtyřech letech i časově náročnou službou ve funkci sekretáře otce biskupa Františka Radkovského. Byl zde v Čechách mj. vysvěcen na kněze a nesmazatelně se zapsal do srdcí nás všech. Sám upřímně přiznal, že se cítí být napůl Čechem. Krátká modlitba, žehnání a slova loučení, to vše během několika minut uzavřelo jeho třináctiletou životní etapu. Na slzy, objímání a emotivní proslovy nebyl čas a za chvíli náš Italočech (nebo snad Čechoital ) projížděl kolem sálu autem směr Itálie. Jako by Pán demonstroval, že práce na Jeho vinici je mnoho a není čas na žádné zastavování.
Následovalo několik bloků vyučování našeho generálního pastýře Alvara. To vše zasazeno do překrásné aranže z ovoce a zeleniny, vytvořené na pódiu některými šikovnými sestrami – na znamení Pánovy štědrosti a zároveň jako výraz poděkování za dary, kterými nás zahrnuje. To, že můžeme brát plody a že my sami jsme plodní, není naše zásluha a výsledek naší „šikovnosti“, je to Boží dar a Jemu za to patří náš dík.
Alvaro, mimo jiné, mluvil o Božím povolání. Konkrétně o povolání do Koinonie, tohoto Pánova slavného díla, jehož součástí můžeme, díky Jeho milosti, být. Toto Pánovo volání, které se realizuje různými způsoby, si žádá naši odpověď. Ano, mám svobodu a mohu jej ignorovat nebo odmítnout, ale je vůbec možné odmítnout největší Ježíšovo přikázání, které nám dal? Je možné v této situaci říci Pánu: „Díky, nemám zájem, právě jsem si koupil pole a chci si ho jít prohlédnout…”? Ježíš nám přikazuje, že máme milovat svého bližního jako sami sebe. A právě láska k bratrovi znamená „jít společně“. Je daleko snazší někomu pomáhat, nežli s ním společně jít. Kráčet společnou cestou znamená dělat společné kroky, mít jedno srdce a jednu duši, odvahu růst a kráčet v této jednotě, odvahu na sebe navzájem spoléhat, odvahu společně začínat, odvahu riskovat, že budu třeba i zklamán, odvahu odpouštět, odvahu věřit v milosrdenství a nepohoršovat se nad hříchem bratra! Proto se vzájemně přijímáme a loučíme se slovy „Díky za přijetí!“ To je Koinonia, to je ten Pánův dar, Jeho slavné dílo, k němuž nás přizval! A nejmenujeme se pouze Koinonia, ale přijali jsme od Pána jméno Jan Křtitel. To znamená, že nemůžeme jinak, než hlásat zmrtvýchvstalého Ježíše, se kterým jsme se setkali a s nímž se setkáváme. Tuto zkušenost nabízíme ostatním. Zkušenost s Ježíšem, jenž nás zachraňuje a mění život!
Pozdní odpoledne bylo vyhrazeno slibům našich sester a bratří, kteří na Pánovo povolání konkrétně odpověděli závazky stát se součástí Koinonie Jan Křtitel na jeden nebo na tři roky. Do toho všeho se mezi námi na chvíli zastavil vzácný host a náš blízký přítel otec biskup František Radkovský. Jeho krátké pozdravení a požehnání bylo vítaným povzbuzením.
Večer patřil našemu pastýři Francescovi. V říjnu bude slavit 40. narozeniny, a tak přišel čas blahopřání a předávání darů, které potvrdilo notoricky známý fakt, že Pán je štědrý, štědrý, štědrý… (pouze tupec o tom neví a hlupák tomu nerozumí, srov. Ž 92,7). Dík patří všem, kdo připravili program, zejména autorům nápaditého vyhlašování filmových cen – tzv. KOSKARŮ (Koinonia-Oskar). Francescův talent samozřejmě nezůstal skryt a doslova nám v těch cenách vybral rybník. Doufejme jen, že si toho nevšimnou pozorní lovci talentů ve Valchawoodu a nepřetáhnou nám ho.
V neděli někteří z nás, kteří patříme ke Koinonii již sedm a více roků, vyjádřili při mši formou trvalého slibu svoje pevné rozhodnutí navždy kráčet cestou Koinonie Jan Křtitel. Byly to okamžiky, kdy nám Pán připomenul svou přízeň, štědrost a věrnost. A protože i naše schopnost odpovědět je dar, nezbývá než děkovat, děkovat a děkovat…
Díky, Pane, za dar Koinonie, díky za jméno, které jsi nám dal, díky za dar přátelství, díky za to, že nás učíš milosrdenství, díky za štědrost, díky za věrnost, díky za každou sestru a bratra, díky za ty, kteří Ti již odpověděli, díky za ty, kteří přicházejí a odpovídají, díky za ty, kteří v budoucnu přijdou…

- Pavel -

P.S. Jo a ti mladí, co se ujali chval, to tedy začíná být docela nářez, že? Díky, Pane, za ně!

Fotografie

Setkání Koinonie a litická pouť 26.–27. června 2010

Koinonia Jan Křtitel — Fri, 25 Jun 2010 16:39:29 +0000

Ještě rozradostněni ze čtvrteční slavnosti narození Jana Křtitele jsme se už moc těšili na setkání s ostatními bratry a sestrami z Koinonie a samozřejmě také na to, co si Pán pro nás u této zvláštní příležitosti připravil. A skutečně – Pán neopomenul dostát svému příslibu, že „všechno tvoří nové,“ a předčil naše očekávání.
Naučili jsme se totiž nový pozdrav: „Kristus vstal z mrtvých!“ – „No a co?!“ …že takový ještě neznáte, ale není vám zas tak úplně cizí? Vždyť je také ze života, a to už prvotní církve. Ani zklamanými učedníky, kteří se v den Ježíšova vzkříšení rozhodli odejít do Emauz, nepohla zvěst žen o tom, že Pán není mrtvý, ale opravdu vstal z mrtvých! (srov. L 24,13-35)
Stejně jako tyto učedníky i nás Pán vybízí, abychom se přestali urputně soustředit na naše problémy a jejich vyřešení, ale raději se zaposlouchali do Jeho slova, tak se rozhoří i naše srdce, a pozveme-li Ježíše, aby s námi zůstal, pak se otevřou naše oči a prohlédnou a budou vidět dál, a když budeme pobývat pospolu s ostatními bratry a sestrami, pak v našem životě zavládne skutečný pokoj.
To je ono Boží zázračné tvoření nového – když se naše mysl odvátí od problémů a naše smýšlení se obrátí k Němu. Jak jinak bychom mohli být Janem Křtitelem, tím, jenž ohlašuje, že Bůh je s námi?
Pavl.

Fotografie

Ze setkání Koinonie…

Fotografie

Z pouti sv. Petra a Pavla…

Setkání Koinonie 16.-17. ledna 2010

Koinonia Jan Křtitel — Tue, 19 Jan 2010 09:35:35 +0000

V litické Oáze se konalo první setkání Koinonie v novém roce.
Při nedělní mši svaté přijaly dvě sestry závazek, že budou následovat Pána Ježíše v panensví pro nebeské království ve světě v Koinonii Jan Křtitel po dobu tří let.

Setkání Koinonie 12. – 13. prosince 2009

Koinonia Jan Křtitel — Wed, 13 Jan 2010 18:00:42 +0000

Prosincové setkání Koinonie jsme prožili v radosti a v duchu společné oslavy…
Především jsme Pánu děkovali za Jeho věrnost, kterou nás v Koinonii provází.

Od sobotního dopoledne – při modlitbě i vyučování – nám Pán připomínal, jak vypadala první křesťanská komunita – „měli jedno srdce a jednu duši“.
P. Emanuele nám vše přiblížil na postavě Barnabáše a vysvětlil nám, jak tato slova konkrétně uvádět do života.

Po přestávce upoutala naši pozornost na pódiu loď s nápisem Koinonie.
P. Francesco nás vybídl, abychom se navrátili k práci obyčejných námořníků na lodi, jež nese jméno Koinonia. Nehledat jiné loďky k plavení, ale pustit se do práce s posádkou na lodi, ve které již jsme. Odhodit do moře to, co není pro naši plavbu podstatné a držet se toho, co je pro nás typické: charizmatická modlitba, přátelství a dům modlitby.
Pokud nám k tomu chybí důvěra či máme strach, nevadí – nemusíme se bát, vždyť na loďce Koinonie je spolu s námi Pán; a tak vedle služby nacházíme na lodi i odpočinek… a tak si můžeme klidně zpívat “halí belí”.

Odpoledne začala velká komunitní oslava: dostali jsme do vlastnictví zaslíbenou zemi!
Pán nám připravil velkolepý dar: diecéze nám darovala faru, stodolu a celý farní areál včetně kostela.

Celý areál, především významná místa, jsme společně procházeli, modlili se, vzdávali Pánu díky a prohlašovali Boží slovo.
Francesco – jako pastýř litické Oázy – nám na každém místě připomínal samotné počátky – příchod komunity do Čech, letnice v kostele sv. Petra a Pavla roku 1998; faru, která byla zpočátku neobyvatelná, proměny jednotlivých míst: od kaple v dnešní jídelně, přes Gilgál (bývalá truhlárna sloužící k setkáním), až k Betlému (sál v bývalé stodole), který nám už nestačí, a tak přistavujeme
Po této menší pouti zaslíbenou zemí bylo v sále odhaleno proroctví o Camparmu, které neodlučně patří k naší komunitě.

V další části programu jsme si vyslechli až neuvěřitelné vzpomínky pamětníků (Emy Šulistové, Mirky Ladmanové a Jirky Janečka), shlédli videoprezentaci Koinonie během jejího čtrnáctiletého působení v Čechách – fotografie nám ještě jednou přiblížily, jak Pán během tohoto období Koinonii žehnal a proměňoval lidi i věci. Pán je opravdu věrný! Naše srdce byla naplněna vděčností a úžasem nad nádherným Božím plánem.

Setkání bylo zakončeno slavením nedělní eucharistie v NAŠEM litickém kostele.
Rozloučili jsme se přáním krásných Vánoc, neboť další setkání nás čeká až po novém roce!
Těšíme se na shledanou!
Růža

Setkání Koinonie 12. – 13.12.2009

80 fotografií