Ale věc, kterou jsem si odnesla nejvíc, je následující.

NIKDY SE NEVZDÁVEJ!!! (protože se to opravdu vyplatí )

-Anče+Filďas-

Když jsem jela na tento tábor, tak jsem měla trochu strach z nového prostředí, z nových lidí a nevěděla jsem, co mám čekat …ale teď to vše můžu shrnout jedním slovem: PŘEKVAPENÍ… už od prvních chvil jsem nelitovala, že jsem se mohla na tábor dostat… jsem za to moc vděčná… a první trochu větší překvapení, takové to první „CINK“, bylo při  modlitbě, když jsem šla potmě do lesa a ptala jsem se, co ode mě Pán čeká… a tam jsem trochu cítila, že bych měla v něčem sloužit Bohu, ale nevěděla jsem, jak to pochopit a co pro to mám dělat… a úplně to největší překvapení přišlo při modlitbě k Duchu svatému… nikdy na to nezapomenu, jak to bylo intenzivní a silné… začala jsem hodně brečet… a když se zeptali, kdo cítí, že je povolán evangelizovat, tak jsem prostě udělala krok vpřed… ještě jsem se trochu rozmýšlela, ale pak jsem tam šla… byli tam, myslím, tři kluci a všichni jsme moc brečeli, potom ještě přišly dvě holky a byla jsem moc šťastná ,  nevnímali jsme, co se děje okolo… chválili jsme Pána, smáli jsme se nebo plakali… bylo to hodně silné… a nikdy předtím by mě nenapadlo, že se pro tohle rozhodnu…

-Nikola-

Fotografie

Jana

P.S. Postav svůj život na JEŽÍŠI i Ty a uzříš nové báječné věci ve svém životě!




Těšíme se na i Vaše svědectví.

Tábor byl velkou zkušeností jak pro mě, tak (doufám) především pro všechny mladé, kteří se ho zúčastnili. Tématickou náplní celého tábora byl biblický příběh o mladém Tobijášovi, který se vydal na cestu za stříbrem: na cestu, na níž šel stále kupředu a stal se požehnáním pro své blízké. Stejně jako Tobijáš, tak se i mladí vydali na sedmidenní cestu, vedoucí třemi různými místy České republiky, a to Českým Krumlovem, Kroměříží a Studencem, kde všude jsme byli laskavě přijati a ubytováni v našich komunitách rodin.

Hned od počátku, po srazu v Českém Krumlově, nebyla naše putovní cesta bez překvapení. Na druhý den jsme se vydali společně na vodu a sjížděli jsme Vltavu na raftech až do Zlaté Koruny. Toto “vodní“ dobrodružství mělo dát zakusit mladým, že každá cesta má svůj cíl, který jí dává smysl a bez něhož se vlastně ani kráčet nedá. Tím cílem je Nebe – plnost života s Bohem v Kristu. Den nato jsme vyjeli vlakem na Moravu do Kroměříže. Ani na této cestě jsme nezaháleli a hned ve vlaku a po příjezdu mladí mohli prožít během večerní hry ve městě, že vydat se na cestu znamená také vědět kam jít: jít po Boží cestě stále vpřed, krok za krokem vstříc budoucnosti. Následující den jsme si udělali výšlap na poutní místo Sv. Hostýn, kde k nám Pán promlouval zvláštním způsobem. Kráčet totiž znamená i vědět jak jít, což znamená následovat příslib: Boží Slovo, které osvěcuje naší životní stezku a které Pán dal každému z nás. Na tomto místě Pán skutečně promlouval do srdcí všech a ukazoval, jakým způsobem v životě jít: v manželství či v panenství pro Boží království. Následně, po jízdě vlakem do Studence, jsme společně mohli zakusit, že nelze kráčet po cestě, jestliže nemáme někoho, kdo nás vede, pomáhá a je nám znamením Boží přítomnosti. Nemůžeme kráčet sami, potřebujeme totiž přítele, který nás přivádí k Ježíši, tak jako Tobijáše doprovázel anděl Rafael. Takže s kým jít? Vždy s přítelem, nikdy sami! A dokdy jít? Dokud se každý z nás nestane zdrojem požehnání pro druhé tak, jako se jím stal Tobijáš pro své blízké. On sám, když se vrátil z cesty, nepřivezl pouze stříbro, nýbrž také osvobozenou ženu Sáru, nabytý majetek a uzdravení pro svého otce Tobita, a to jen díky tomu, že se vydal na cestu a byl poslušný příslibu. Bůh byl s ním, a tak podobně se i my máme vydat na cestu a jít, dokud se nestaneme zdrojem radosti, naděje a požehnání pro své blízké, abychom mohli dojít k cíli. Je to výzva, která je stále před námi.

V krásném prostředí Studence jsme tedy úspěšně zakončili náš putovní tábor, doufajíce, že každý z mladých si z něho odnesl potřebnou výbavu pro svou životní cestu a pro své povolání být rybářem lidí: proč jít, kam jít, jak jít, s kým jít a dokdy jít. Vypluli jsme na otevřené moře života, ve kterém Pán připravil cestu i pro ty, kteří se na ni vydávají sice bez zkušenosti plavby, avšak s důvěrou, že Pán je vede a žehná jim. Věříme, že tak jako mladík Tobijáš, tak i každý mladý se vydal na tuto cestu, aby se nikdy nezastavil a stal se zdrojem požehnání pro své blízké.

Naše velké a srdečné díky patří všem, kteří nás přijali do svých domovů, starali se o nás, vařili nám a byli pro nás velkým požehnáním tak, abychom se i my jím stali jak pro ně, tak i pro spoustu dalších lidí.

-Víťa-

Fotografie



 

Bůh Tě miluje dnes!

Ano, tuhle úžasnou zprávu jsme mohli hlásat během setkání mladých, které proběhlo první květnový víkend v Plzni. Naučili jsme se během něho spoustu nových věcí, které jsme nakonec uplatnili v sobotu odpoledne během evangelizace na Borech.

Myslím, že toto setkání bylo velkým přínosem pro všechny zúčastněné a že se také všem líbilo. Mohli jsme utvořit nová přátelství, znovu upevnit náš vztah s Pánem a naučit se, jak předávat radostnou zprávu o zmrtvýchvstalém Ježíši lidem, kteří o tom třeba ještě neslyšeli.

- Ondra -

Máte-li svědectví z tohoto setkání mladých, podělte se o ně prosím zasláním e-mailu na adresu : sek@koinonia.cz.



 

Téma setkání bylo:

K přátelství nestačí mít stejný cíl,
je třeba držet také stejný krok!

VIdeo


 

Setkání mladých 6. – 8.11.2009

29 fotografií

 

Setkání mladých 6.-7.11.2009

Březnové setkání mladých, zaměřené na podporu života především v jeho nejranější fázi, zahájil už v pátek večer krátkým slovem Francesco. Mluvil o tom, že je nutné, aby víra a rozum kráčely spolu, protože zaměříme-li náš pohled pouze na rozum, vede to k přílišné vědeckosti, naopak orientace pouze na víru nás přivádí k fanatizmu. Již v této promluvě i v následném videu (můžete shlédnout zde) zazněla výzva k podpoře života. Poté jsme shlédli film „Kdopak to mluví“, ve kterém bylo vtipně zachyceno, co si asi tak myslí dítě, když jeho slova ještě nejsou slyšet.

V sobotu ráno jsme si s Davidem zopakovali páteční slovo a ihned po úvodních chválách a modlitbách jsme začali procházet biblické pasáže, které vypovídají právě o životě. Pracovali jsme v šesti skupinkách, přičemž každá měla úryvek, který v Bibli našla, znázornit graficky na papír formátu A1. Všechny výtvory byly povedené a pěkným způsobem jsme si tak připomněli některé pasáže ze Starého i Nového zákona (např. J 6,47; J 3,16; Gn 2,7; L 1,35; Gn 2,23a).

Ještě v sobotu dopoledne se slova ujala Virginia De Nardi, interní sestra komunity z Itálie, která se při svém studiu zaměřila na téma potrat a sepsala práci POTRAT A ZDRAVÍ ŽENY: Existuje post-abortivní syndrom? Názory a konfrontace. Velice jí oslovilo motto tohoto setkání (Chraň život, a Život ochrání Tebe), a tak jej zpočátku trochu rozvedla. Všichni jsme povoláni k životu, Bible mluví i o našem životě – o tobě i o mně. Virginia se zaměřila na téma potrat ze dvou důvodů – jednak proto, že měla přenesenou zkušenost od bratří pastýřů, kteří se často setkávají s případy potratu a následnými problémy, a jednak proto, že člověk mnohokrát naraží na dva naprosto odlišné vědecké názory, co se týče prosazování či naopak popírání tzv. po-potratového syndromu. Proto je třeba, abychom vycházeli nejenom z rozumu (vědeckého přístupu), ale také z Božího slova, které je pro nás pevným bodem. Fakt, že život je velice cenný v Božích očích, jsme si ověřili na několika místech v Bibli (např. Jr 1,5: „Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě, dal jsem tě pronárodům za proroka.“ nebo Mdr 11,26b: Panovníku, který miluješ život“ nebo Iz 43,1b-4: „…povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj…“). Bůh je původcem a milovníkem života, který nás znal už předtím, než jsme byli počati a byl při nás po celou dobu už od početí. Další silná myšlenka, která zazněla, byla, že život je spjatý s požehnáním (viz např. Gn 26,12-13). Bůh chce, abychom pracovali s ním, vyžaduje naši spolupráci – záleží tedy na nás, jak s darem života budeme zacházet.

Potrat není záležitostí pouze této doby, existoval vždy, i když v různých podobách. Problémem dnešní doby však je spojování práva na potrat se sebeurčením a osvobozením ženy. Dokonce se můžeme setkat i s názorem, že žena, která přistoupí na umělý potrat, tak dává vyzrát své osobnosti (čistý egoizmus – pro vlastní dobro je žena ochotna zabít své dítě). Názory zastánců a odpůrců potratu jsme si načrtli na tabuli.

Potrat může mít samozřejmě také fyzické následky – například krvácení, nemožnost dalšího otěhotnění, zvýšení možnosti samovolného potratu při dalším otěhotnění.

Ještě těsně před obědem jsme shlédli film „Němý výkřik“, kde byl popsán průběh potratu. I když to byl již starší film s ne příliš kvalitními záběry z ultrazvuku, zanechalo to v nás silné dojmy. Přečetli jsme si též jeden úryvek z encykliky papeže Jana Pavla II. Evangelium Vitae.

Po obědě a krátkém úvodu vystoupila se svým svědectvím Mirka Ladmanová, které při těhotenství byla zjištěna leukopénie a byl na ni ze strany lékařů vyvíjen velký tlak, aby šla na potrat. Lékaři jí řekli, že dítě bude mít na 100% Downův syndrom. Protože i přesto s potratem nesouhlasila, musela opakovaně podepsat tzv. revers. Díky Bohu se ale nakonec narodil naprosto zdravý chlapeček, Honzík. Mirka měla odvahu postavit se na stranu života, a tak byla požehnána.

V další části vystoupila Virginia se zamyšlením, co si asi tak říká dítě v matčině lůně. Promítli jsme si také fotografie malého Samuela, který musel být operován ještě v děloze své matky (jako 23 týdenní plod), a který po operaci chytil svojí ručičkou chirurga za prst (prezentace v pdf; anglické stránky viz zde). Na tomto příkladu můžeme skutečně vidět, že mezi dítětem ve stádiu plodu a po narození skutečně není žádný dramatický rozdíl. V podvečer ještě Virginia odpovídala na naše otázky, které se týkaly různých situací, kdy matka může chtít dítě potratit. Jaký důvod však může ospravedlnit zničení života?

Večer jsme si pod vedením Jany připravili malé taneční vystoupení a už jsme se všichni těšili na koncert skupiny Touch of Gospel, který začal ve 20.00 hodin. Koncert se všem moc líbil, většina mladých se aktivně zapojila přímo pod pódiem a opravdu jsme se skupinou intenzivně souzněli.

V neděli při mši bylo několik svědectví účastníků setkání mladých, na nichž bylo poznat, že téma je skutečně stále aktuální a přineslo užitek nám všem. Poté měl promluvu P. Francesco, který zdůraznil, že Bůh miluje život a miluje svět. Božím cílem není odsouzení, ale spása – stačí jen přijmout osobu Ježíše a Boží způsob spásy. Budeme-li se stavět do světla (odevzdávat naše břemena Bohu), a nebudeme-li se bát odsouzení, dojdeme spásy. Na úplný závěr jsme všem předvedli tanec, který nás naučila Jana.

Další setkání mladých bude 8. – 10. května 2009, tentokrát na téma „politika“. Hlavní slovo bude mít generální pastýř Koinonie Jan Křtitel, P. Alvaro Grammatica.

AHoJ příště!
Vašek

» Fotogalerie

Chraň život, a Život ochrání tebe !

Ohledně problematiky potratu slyšíme mnoho velmi odlišných názorů… Jak je tomu ale ve skutečnosti? Bývá potrat projevem osobní autonomie a cestou k duchovnímu i fyzickému osvobození? Anebo je naopak faktickou autodestrukcí vlastní osobnosti? Jak dopadnou jednotlivé názory ve světle reálných fakt?

…na toto téma k nám a s námi promluví Virginia De Nardi, interní sestra komunity a autorka knihy POTRAT A ZDRAVÍ ŽENY: Existuje post-abortivní syndrom? Názory a konfrontace.

V sobotu 21. 3. ve 20 hodin vystoupí skupina Touch of Gospel.

Fotky skupiny Touch of Gospel

Lenka

Setkání mladých Muž a žena v intimitě 16. - 18. ledna 2009

37 fotografií

 

Při zpáteční cestě, tentokrát již s hořící svíčkou, jsme každý s pohledem upřeným na plamínek rozmlouvali s Ježíšem. Večer byl zakončen modlitbou a pak se šlo na kutě.

Druhý den jsme měli hned zrána, tj. v 7.00 hodin, společnou modlitbu, snídani a následně vyučování. Probírali jsme téma povolání rybářů, především Petra. Ježíš ještě dnes povolává nové a nové učedníky, On je iniciativní, ne my.

V dynamice, která navazovala, dostali mladí za úkol vyrobit loďku z papíru, dát jí jméno a nechat do ní nastoupit Ježíše, odrazit od břehu jistoty na širé moře neznáma, stejně jako to udělal Petr před 2000 lety. Všechny loďky byly nádherné, protože v každé z nich se zrcadlil kousek každého. Musím říct, že se to velmi povedlo. Kreativita pokračovala manuální prací: bratři šli štípat dřevo, sestry trhaly jabka a hrabaly listí… Všichni svůj úkol zvládli na výbornou a dokonce se našly i sestry, které po své práci pomáhaly ještě i nám vozit dřevo pod přístřešek. Nejvíc jsem se pobavil při pohledu na kluky, s jakou vervou mlátili sekyrami do dřeva, až se z nich kouřilo – z bratrů, se rozumí Nikomu z nich se naštěstí nic nestalo, všichni se zdravě vyřádili, a to doslova a do písmene. Odpoledne byla na řadě Míša s trochu odlišným, i když přece jen podobným tématem: Ježíš a malomocný. Malomocný jde za Ježíšem…, prakticky opak toho předchozího kázání, protože tam přišel Ježíš za Petrem. Ježíš sice chodí a hledá člověka, samozřejmě že ho hledá, neustále, ale v případě, kdy si člověk uvědomí, že potřebuje spásu, sám se za Ježíšem vydá. „Jestli chceš, můžeš mě očistit“, Ježíš vztáhl ruku a řekl: “Chci, buď čist.“ (srov. Mk 1,40-41) Malomocný měl v Ježíše absolutní důvěru na rozdíl od Petra, který mu tenkrát řekl, že se namáhali celou noc a nic nechytili. V poslušnosti pak ale sítě spustili… Běhěm dynamiky jsme tudíž Ježíše prosili, aby nás očistil od nedůvěry v Něj.

Odbila osmá hodina večerní, čas k modlitbě: hodně jsme vzývali Ducha Svatého, náš tým se pak modlil za mladé a poté se mladí modlili za sebe navzájem. Atmosféra byla silně prostoupena přítomností Ducha Svatého, mladí znovu přijímali Ježíše do svého života, radovali se přitom, a někteří dokonce plakali štěstím. Můžu říct, že i já jsem byl dojat Ježíšovou láskou. Tím to ale nekončilo: 45 minut po půlnoci nastal čas pro překvapení. Po trošku předčasném budíčku jsme při svíčkách recitovali žalm 119 a hlavně verš 103: “Jak lahodnou chuť má to, co ty říkáš. Sladší než med je to pro má ústa.“ I v noci jsme chtěli Pánu vyznat vděčnost za dar Jeho Slova. Já jsem pak tuto medovou sladkost názorně předvedl, když jsem převlečený za včelku Májku na smluvený signál „přiletěl“ mezi mladé a za doprovodu hudby zlatého slavíka Karla Gotta začal rozhazovat pamlsky, na kterých jsme si opravdu pochutnali.

V neděli ráno byl přistaven bus, kterým jsme byli dopraveni na mši do Litic. I zde mladí excelovali při vydávání svědectví. Musím je za to pochválit, řekli to opravdu moc hezky a z upřímného srdce. Díky! Na úplný závěr jsme všem předvedli tanec, který sestavila a naučila nás Jana.

Jestli jsem na něco zapomněl – a doufám, že ne – tak se fakt omlouvám, a příště, spíš než psát, si to zopakujeme s mladýma Kristovcema, ale i neKristovcema, totiž se všemi mladými, i s Tebou!

Ahoj, David

» Video Setkání mladých