Na prvním místě se nechejme vést Božím slovem. Právě Slovo je pro náš duchovní život zdrojem, z něhož čerpáme světlo a sílu. Každodenní kontakt s Božím slovem v nás vyvolává opravdové obrácení, protože Slovo je účinné a působí to, co zvěstuje. Přilněme tedy s důvěrou k biblickému poselství a s opravdovým církevním duchem ho přijměme takové, jaké skutečně je, jako pravé Slovo, kterým se Bůh obrací k člověku. Vyzývám vás tedy ke každodenní četbě Písma jak v modlitbě, tak i ve studiu, jak je ostatně naším zvykem.

Slovo Boží v nás vždy probouzí ozvěnu i odpověď: modlitba se tedy stává přímluvou za naše bratry a sestry. Sám Duch se přimlouvá nevyslovitelným lkáním podle Božích záměrů. V tomto čase se více věnujme přímluvné modlitbě za církev a za všechny její děti, aby se otevřely obnovenému setkání s Ježíšem a abychom mohli společně hlásat evangelium spasení národům. Přimlouvejme se za své bratry
a sestry z Koinonie, kteří sdílejí totéž povolání; prosme o pokoj, radost a prosperitu. Pamatujme na nemocné a trpící, aby jim Pán seslal svou útěchu, která uzdravuje duši i tělo. Každý týden se účastněme
setkání přímluvné modlitby, jak se konají v rámci komunity, a staňme se jejími podněcovateli, aby nikdo nezapomněl na tuto prvořadou službu lásky, k níž jsme povoláni.

Modlitba je prvořadým projevem křesťanské lásky. Zviditelněme tuto lásku konkrétními gesty a vyhledávejme své bratry a sestry, kteří čekají na slovo, pomocnou ruku, projev solidarity. Navštěvujme nemocné, těšme sklíčené, podporujme potřebné, dejme jim z toho, co máme. Chudé budeme mít vždycky mezi sebou, abychom nezapomínali na to, že láska vyžaduje konkrétnost. Stačí, abychom byli pozorní k tolikerým projevům nouze, které jsou vedle nás. Buď štědrý vůči svému bratrovi a ve své pomoci buď konkrétní. Jde tu o starostlivou péči o chudé, kteří patří do naší komunity a kterých jsme si možná nikdy nevšimli.

Jsou to drobné pokyny, ale budeme-li se jimi však řídit, vyvolají v nás opravdovou ochotu a schopnost žít a vydávat svědectví o lásce, kterou nám daroval Ježíš. Aby pak bylo postní předsevzetí co možná nejkonkrétnější, všem členům komunit rodin navrhuji dle možností každého a v naprosté svobodě zdrženlivost od alkoholických nápojů či částečný půst od večeře nebo zdrženlivost od televize po celou dobu postní, abychom se tak více věnovali četbě Božího slova, přímluvné modlitbě a navštěvování potřebných.

Těm, kdo žijí v komunitách společného života, připomínám, že důvěrné přistupování k Božímu slovu, přímluvná modlitba a solidarita vůči chudým nacházejí svoje přirozené prostředí v dimenzi přátelství, a to na místě, na němž máme především bratrskou lásku prokazovat. Pěstujte přátelství tím, že prioritu bude mít vaše sdílení a upřímné a ohleduplné otevírání srdce bez nároků vůči bratřím; vycházejte jim vstříc opravdu v postoji radostného přijetí.

K zasvěceným se obracím s výzvou chránit panenské přátelství širokým prostorem pro modlitbu a sdílení. Prostřednictvím vhodných a k tomu vyhrazených momentů vybízím k hlubší reflexi, a to na osobní i komunitní rovině, nad darem povolání k panenství, poddajnosti a chudobě. Kromě toho žádám od celibátních komunit oběť obsahující tři „ne“: ne alkohol, ne večeře, ne film po celé období postu.

To, co vám píši, nalezne zajisté velkorysou odpověď; proto doufám, že tyto závazky budou přijaty s radostí a praktikovány moudře a s nadšením.

Ať na nás Pán vyleje svého svatého Ducha a dá nám kráčet podle autentického ducha postní doby, abychom Velikonoce oslavili se srdcem obnoveným a připraveným k dílu, které máme vykonat.

P. Alvaro Grammatica
generální pastýř

Stáhnout Oběžník k době postní 2011 ve formátu PDF »

Radost a vděčnost jsou dvě složky tohoto adventu, abychom se naučili vidět světla milosti uprostřed tmy a mohli zakoušet, jak dobrý je Pán, který nás nikdy neopustí. Vidět na naší cestě světla: to je ten prorocký hlas, který se od nás Koinonie vyžaduje. Ke sdělení, že není světlo, nepotřebujeme prorocký dar; potřebujeme však toho, kdo světlo přinese. Dobrá zpráva začíná tehdy, když prohlédnou naše oči; k prohlédnutí pak potřebujeme Boží mast radosti a vděčnosti.
Milí bratři a sestry, s obnoveným nadšením pokračujme v cestě, kterou jsme započali v srpnu zdrženlivostí od alkoholických nápojů. Tento půst byl s impozantní velkodušností přijat a je uskutečňován všemi realitami Koinonie na celém světě; je to znamení velké jednoty a společenství, díky kterému můžeme doufat v budoucnost plnou síly a požehnání. Nemůžeme jinak, než být za to vděčni Pánu a všem bratřím a sestrám celé Koinonie. K této zdrženlivosti tedy připojme i radost a díkůvzdání, a až nastane čas vánoc, naše oči uvidí slávu Slova, které se stalo tělem, plné milosti a pravdy (srv. J 1,14): naše radost se tak stane tryskajícím pramenem a naše díkůvzdání zpěvem o svobodě.
„Přijď, Pane Ježíši“; vzývání, které se stává jistotou a přítomností očím, které opravdu vidí.

Plzeň-Valcha, 17. listopadu 2010

P. Alvaro Grammatica
generální pastýř

Jeho jméno je Jan.

Naše jméno uvolňuje ústa i jazyk,
odnímá hanbu neplodnosti
a přináší radost a veselí!

Všechno nejlepší k narozeninám přejí
bratři a sestry z litické Oázy

Kristus vstal z mrtvých!

Milí bratři a milé sestry,

při četbě Nového zákona vícekrát narážíme na pasáže hovořící o „kvasu“. Ať už je to ve smyslu pozitivním či negativním, kvas si vždycky uchovává symbolickou sílu, zajímavou pro život víry: dává nakynout těstu. Přirovnáme-li to k Božímu království, kvas reprezentuje zvláštní sílu, neboť vnáší do těsta sílu kvašení. Nebeské království je jako kvas, který dává všemu, kam přijde, prokvasit, a nic mu nemůže odolat (srov. Mt 13,33).

Platí to však rovněž v opačném smyslu, když Ježíš varuje před kvasem farizeů: stačí málo a všechno bude kontaminováno (srov. Mt 16,6). V této linii pokračuje také apoštol Pavel ve svých listech, když vybízí učedníky, aby si nejenom dávali pozor na kvas škodlivý víře, ale aby odstranili kvasu starého (srov. Ga 5,9; 1K 5,6-7).

Zde se tedy nachází pokyn i pro nás: odstranit starý kvas, abychom se stali novým těstem. Sám Pavel nás nabádá k tomu, abychom byli tím, čím jsme: bratry a sestrami téhož Těla, vykoupenými Kristem. Jako by se těmito slovy obracel na nás, kdo patříme do Koinonie Jan Křtitel: vzhledem k tomu, že jste Koinonia Jan Křtitel, buďte jí nejen podle názvu, ale i ve skutečnosti ! Co to znamená být Koinonií Jan Křtitel a co máme udělat pro to, abychom jí skutečně byli? Jsme lid přátel povolaný zvěstovat evangelium v moci Ducha svatého.

Jsme lid přátel.
Starý kvas, který dává těstu prokvasit tím, že zadělanou mouku „naruší“, je všechno to, co ničí společenství, to, co vytváří nedůvěru vůči bratřím a činí z přátelství pouhou záležitost prospěchu. Přátelství ničíme jazykem, jímž bratra soudíme.
Přestaňme špatně používat jazyk, jak nám připomíná list Jakubův (srov. Jk 3): nehovořme špatně o bratrovi, naopak rozmnožme dobré mluvení o tom, kdo nám je na rovině pocitů vzdálený, nebo s nímž ještě neprožíváme plné společenství pokoje.

Jsme lid přátel povolaný k hlásání evangelia.
Starý kvas spočívá v mrhání časem zbytečným tlacháním, během nějž ztrácíme ze zřetele náš úkol svědčit o daru spásy, který nám získal Ježíš, jak správně říká Pavel ve svých listech Timotejovi (srov. 2Tm 4,1-5).
Stejně jako Jan Křtitel ukazoval na Beránka, který snímá hřích světa, na toho, který dává Ducha svatého bez míry (srov. J 1,19-34), ať neuplyne den či týden, kdy bys nevyužil různých situací svého života k vydávání svědectví o Ježíši.

Jsme lid přátel povolaný k hlásání evangelia v moci Ducha svatého.
Starý kvas spočívá rovněž v lenosti, která ochuzuje naši modlitbu a naše poslání o nadšení a radost člověka, který našel vzácnou perlu. Duch svatý činí stále všechno nové a obnovuje náš život, a to i v rámci naší stále se opakující každodennosti. Nejde tu jen o kreativitu navenek, ale i o obnovu vnitřní. Jak praví Písmo: ať neochabují naše ruce (srov. Sf 3,14-18), ale radujme se. Důvodem je víra, pro nás je to pak zároveň i výzva k tomu, abychom osobní a společnou komunitní modlitbu prožívali celým svým bytím. Když se modlíš, nenásleduj svoje pocity, ale nech se vést vírou, která tě vybízí k tomu, abys Pána chválil a děkoval mu za všech okolností (srov. 1Te 5,16-22). Každý den celou svou bytostí děkuj za každou věc s rukama pozvednutýma k nebi na znamení uctívání a spěchej za bratřími, aby ses společně s nimi modlil a vzýval Ducha.

Závěrem: právě proto, že jsme Koinonia Jan Křtitel, kéž Koinonií jsme v plnosti. Odstraňme starý kvas: mluvení proti bratru, absenci svědectví a duchovní lenost, abychom mohli mluvit o bratru dobře, vydávat svědectví a modlit se s radostí celým bytím. Tak budeme slavit naše Velikonoce v pravdě.

Další speciálnější pokyny a výzvy, které nám pomohou na cestě obrácení, jsou ponechány moudré úvaze pastýřů jednotlivých Realit podle obvyklých zvyklostí: mějte přitom na paměti partikulární potřeby a pokyny církve, vyhněte se však přitom extrémním závazkům, které by se vymykaly naší spiritualitě.

Všem přeji co nejlepší duchovní putování dobou postní za plné přítomnosti Ducha, aby nás mohl přivést ke slavení velikonočních svátků a utvrdil nás v našem povolání.

Plzeň-Valcha, 5. února 2010

P. Alvaro Grammatica
generální pastýř

Překlady v dalších jazycích ››

Kristus vstal z mrtvých!

Milí bratři a milé sestry,

začíná nové liturgické období, advent, doba přípravy na svátky Kristova narození. Jsme v roce, kdy slavíme 30. výročí existence naší komunity, a Pán nám hojně požehnal. Stále velice rád vzpomínám na Kongres, který se konal v Praze koncem srpna: byla to velkolepá oslava, bohatá, vedoucí k úžasu nad podivuhodnými skutky, které Pán vykonal pro nás všechny. Mezi mnoha poselstvími bylo i jedno prorocké slovo, které mě obzvlášť zasáhlo: „Nikdo nezastaví tvoji cestu; nikdo nezastaví tuto cestu, protože už to nejsi ty, kdo po ní kráčí, ale jdu po ní já, jenž žiji v tobě.“ Ano, je to tak, Pán se nikdy nezastavuje v naplňování svého slova, to pouze my můžeme přestat následovat jeho cestu.
Jsme lid, který je na cestě, a proto záleží na nás, zda přijmeme impuls Ducha k tomu, abychom šli a nezastavovali se. Naše cesta s Pánem je nutně společnou cestou formování jednoho lidu, protože my jsme jeden jediný lid. Jeden z veršů knihy Rút velmi dobře vyjadřuje tuto skutečnost společného kráčení: „Tak šly obě, až došly do Betléma“ (Rt 1,19). Rút, jakkoli má možnost vrátit se ke svým příbuzným a tam si zařídit nový život, se rozhodne následovat svoji stárnoucí tchýni Noemi, která již před sebou nemá žádnou budoucnost. Zdánlivě si volí smrt, ale ve skutečnosti se rozhodla pro opravdový život: být s osobou, kterou si vybrala za přítelkyni. Svým rozhodnutím pro Noemi si Rút volí stejnou cestu: cestu, která vede do Betléma.
Betlém – to je “dům chleba”: kdo jde do Betléma, směřuje k požehnání. Do Betléma se však nechodí jinak, než v doprovodu přítele. To, co tuto cestu umožňuje, nejsou zdroje či rezervy toho, kdo tě doprovází: Noemi nic z toho neměla. Tuto cestu umožňuje tvoje rozhodnutí učinit z druhého svého přítele. Všichni jsme pro své bratry takovou Noemi: jsme chudí, máme jen velmi omezené zdroje, avšak ten, kdo má odvahu zvolit si Noemi, starou a neplodnou, za svoji přítelkyni a průvodkyni na cestě, dojde až do Betléma, “města chleba”. Stejně tak jsme i my všichni povoláni být odvážní jako Rút: rozhodnout se pro bratra, aby se stal naším přítelem a průvodcem na cestě.
A tak v této adventní době upevněme pouta našich přátelství konkrétními gesty otevřenosti, velkodušnosti, blízkosti a vzájemné úcty; navzájem se povzbuzujme, snášejme se a jeden druhému odpouštějme, má-li kdo něco proti druhému. Konkrétně: nezanedbávej setkávání se svými bratry, a to nejen na předem stanovených setkáních jako je Agapito či Dům modlitby, nýbrž věnuj svůj čas konkrétním způsobem tomu, kdo ještě neměl příležitost zakusit tě jako svoji Rút: ochotně se otevři nějaké konkrétní službě křesťanské lásky. Tak dojdeš až do Betléma, a tam uzříš dítě zavinuté do plenek: Krista Pána.
Požehnaný advent přeje

Plzeň-Valcha, 26. listopadu 2009

P. Alvaro Grammatica
generální pastýř

Zelený čtvrtek (9. dubna 2009)
od 19.00 obřady v sále Koinonie Jan Křtitel v Liticích

Velký pátek (10. dubna 2009)
od 19.00 křížová cesta od kostela sv. Petra a Pavla po Liticích, poté budou pokračovat obřady v kostele

Bílá sobota (11. dubna 2009)
od 20.00 velikonoční vigílie v sále Koinonie Jan Křtitel v Liticích

Boží hod velikonoční (12. dubna 2009)
v 10.30 mše svatá v kostele sv. Petra a Pavla v Liticích
v 10.30 mše svatá v kostele sv. Jakuba na Prusinách

Velikonoční přání