„Proč vlastně potřebujeme světlo? Protože ten, kdo má světlo ve svém srdci, má druhé rád a takový člověk je určitě šťastný. Právě proto se Ježíš narodil, aby nám toto světlo lásky přinesl a my to slavíme každý rok o Vánocích! A to světélko, které je v každém z nás (i když si myslíme, že je docela malinké), můžeme předávat dál, aby každý mohl být radostný a šťastný!“

A o tom, co se to vlastně před více než dvěma tisíci lety událo, nám pověděl otec biskup s názornými obrázky a aktuálními fotografiemi z Betléma. Pak brouček dětem rozdal „betlémky“, na nichž mohou děti postupně otevírat jednotlivá okénka od 17. 12. až do Božího hodu vánočního. Otec biskup požehnal betlémky i všechny přítomné. Poté jsme se již všichni v radostném očekáváním sešli před kostelem, kde s dalším požehnáním otce biskupa byla tma proměněna v krásnou záři vánočního stromu a betlémské chýše. A teď už netrpělivě čekáme na narození Ježíška, až bude vložen do jesliček.

-mp-

Fotografie



 

Fotografie

 

Tak jako kdysi Abrahama, tak i nás povolal Bůh, abychom se vydali na cestu do zaslíbené země. A my jsme s důvěrou v Boží pomoc uposlechli Jeho hlasu a společně vyšli. On sám je naší silou a nenechává nás samotné. Abraham nám byl příkladem nejen v tom, že nepochyboval a věřil v Boží zaslíbení, a proto se vydal na cestu, ale i přístupem ke svému bratru – příbuznému Lotovi, který se k Abrahamovi nezachoval vždy správně a přesto ho osvobodil ze zajetí a vyprosil pro něj u Hospodina záchranu před zkázou města Sodomy.
Cesta do zaslíbené země, na kterou jsme se vydali, neskončila táborem, a proto se těšíme, že se na ni budeme stále potkávat spolu se starými i novými kamarády, abychom se mohli navzájem povzbuzovat a radovat se spolu.
Těžko se sděluje, co jsme prožívali prostřednictvím společných chval, dynamik, her a osvobozování našich zajatých vedoucích. Jedním slovem směrem k dětem lze pouze říci: “Byli jste SUPR!”

- Mirka a Petr -

Štěpánka: Na táboře pro děti se mi nejvíc líbila bitva na zřícenině, ve které jsme vysvobozovali naše vedouci ze zajetí. Také byla dobrá hra, při které jednotlivá družsta musela sesbírat se šňůry co nejvíc parů ponožek.

Vítek: Na táboře se mi líbila bitva u hradu a ještě mě bavilo hledání Zaslíbené země.

Esterka: Na táboře se mi líbilo úplně všechno a nejvíc hra, ve které jsme osvobozovali zajatce a hledali ponožky do páru.

Marianka: Mně se na táboře líbilo všechno a nejvíc hra s osvobozováním zajatých vedoucích, jak jsme museli hledat různé svitky a průkazní minci, zazvonit na neznámý dům, kde jsme dostali papírové koule k bitvě na hradě. Moc ráda jsem zpívala na pódiu a taky byla bezva soutěž: „Litice hledají talent“ a ponožková hra.

Vojta: Nejlepší tábor na světě. Bylo to skvělý. Jsem rád, že jsem tam mohl být.

Jan: Tábor byl skvělý, jak napsal Vojta! Líbilo se mi všechno, ale nejvíce se mi líbilo, že jsem poznal nové přátele, ale na konci tábora mi bylo líto, že odešli staří přátelé, a tak abych to shrnul jednou větou: Tábor byl letos úžasný!

Sárinka: Mně se líbilo divadlo o Abrahamovi a pak se mi líbilo, jak ho hrály samy děti. Taky si stále zpívám písničku z tábora: „Každý den, já chci tě, Pane, chválit….“

Šimon: Na táboře se mi líbila cesta do zaslíbené země, tam jsme se potkali s dalšími dětmi.

Maruška: Na táboře se mi líbilo, že zaslíbenou zemi nemusíme hledat, ale je to, když se máme všichni rádi.

Fotografie

-Vlaďka-

Dagmar Dolejšková a děti z nábožka

Fotografie

 

Nejen o tom přemýšlela skupina dětí na táboře Noe, který začal v úterý 3.8.2010 v Liticích. Postavením stanů začalo naše prázdninové dobrodružství. Poté, co se nám zjevil spravedlivý Noe a kolem něho se semkla skupina žiraf, klokanů, velbloudů a lvů, jsme se všichni vydali na cestu za hledáním světla. Veršem ze žalmu “Světlem pro mé nohy je tvé slovo” (Ž 119,105) jsme den zahajovali i končili. Nechyběla noční stezka odvahy, tajemný výstup do věže kostela a sestoupení do sklepení. Družstva bojovala o každý bod, na lyžích i na vodě, kde byla třeba velká míra odvahy, protože archa se jevila vratká…
Noe a jeho pomocníci však udělali všechno, jak jim Hospodin přikázal (srov. Gn 7,5) a v pátek vstoupili do archy i se zvířaty. Hudba, radost, smích, chvála, také mlaskání (fronta na pizzu nebrala konce) se rozléhalo na vodách potopy. Když pak nad obzorem vysvitla duha barevná, věděli jsme, že s Ježíšem, který zachraňuje každého, nebudeme nikdy sami. A to přejeme i vám!

-Šárka-

Fotografie (1. část)

 

Fotografie (2. část)

Z dětské mše svaté…


 

V neděli 23.8. 2009 jsme v Liticích již podruhé uspořádali program pro děti s názvem Pohádkový les. I letos se akce účastnilo na čtyřicet převážně místních dětí nepočítaje rodiče a mladší sourozence v kočárcích. Všichni hledali a zachraňovali zvířátka a zdolávali překážky s tím spojené.

Děti pak zvířátka uvedly do Noemovy archy a z toho jsme se pak společně radovali a tancovali v sále, kde byla možnost shlédnout krátký film o Noemovi a jeho rodině a o tom, jak on zachránil zvířátka před potopou…

Program byl zakončen ve farním areálu, kde se mohli občerstvit děti i rodiče. Rodiče upřednostňovali posezení pod slunečníky, zatímco děti se rozutekly po parku a zahradě, kde pro ně byla připravena další zábava. Poděkování patří všem organizátorům i zúčastněným

Pohádkový les 23.8.2009

69 fotografií

 

Na počátku své služby přijal Jozue od Hospodina úkol dokončit poslání, které započal Mojžíš, a sice dovést lid Izraele do zaslíbené země. Tento úkol jsme spolu s Jozuem přijali i my všichni, a proto se naším heslem stalo slovo z Písma: „Jsem rozhodný a udatný, neboť se mnou je Pán.“

Hned po příjezdu dostal každý účastník tábora vlajku v barvě své skupinky. Podepsali jsme si ji znaky hebrejské abecedy a ozdobili každý podle vlastního vkusu. Při písničce „Jozue“, která nás provázela během celého tábora, jsme vlaječkami mávali na znamení vítězství.

Samotný program se odvíjel podle jednotlivých událostí, tak jak se o nich píše v prvních kapitolách knihy Jozue.
Nejprve jsme hledali v Písmu citace a zamýšleli se nad tím, jaký Jozue vlastně byl.

Prvním tématem se stala poušť a zaslíbená země – dva protipóly, které Jozua provázely během celého jeho života. Mluvili jsme o tom, jaký je asi život na poušti a jaký život čekal Izraelity po příchodu do zaslíbené země. Poušť představuje sucho, smutek a smrt, naproti tomu je zaslíbená země symbolem vody, radosti a života. Ale před tím, než je možné přejít Jordán, je třeba vzdát se toho špatného, co z našeho života činí poušť. Teprve pak můžeme přijmout požehnání nového života v radosti.

Dalším tématem bylo vyslání odvážných zvědů do Jericha, návštěva u Rachab a záchrana zvědů před vojáky. Naši odvahu jsme si vyzkoušeli přímo na „litickém hradě“, kde děti statečně slaňovaly ze středověkých hradeb. Zaslíbená země však o sobě dala vědět i v tak očividném nebezpečí – vždycky se objevila záštita v podobě nějakého vedoucího, který děti jistil a střežil.

Následujícím tématem byl přechod přes řeku Jordán. Uvědomili jsme si, že do zaslíbené země nevedla žádná pohodlná široká dálnice, právě naopak – na cestě bylo nutno překonat mnoho nástrah. Proto i na naší cestě přes Jordán (jedno rameno přehrady jsme museli překonat na šlapadle) nás čekaly ještě další překážky, například přejít po rozhoupané fošně zavěšené na lanech! Nebylo to vůbec jednoduché, ale podařilo se! Jordán jsme přešli všichni.

Čtvrtý den jsme se zaměřili na to, proč se Jozue mohl stát dobrým Božím služebníkem. Protože byl poslušný! Děti jmenovaly i jiné postavy z Bible, které projevily poslušnost vůči Bohu, např. Noe, Abraham, Mojžíš, Panna Maria i sám Pán Ježíš. Podobně jako k Jozuovi přišel muž Boží, i nás navštívil anděl a na místě vyzkoušel naši poslušnost hned několika úkoly.

Odpoledne jsme na zřícenině litického hradu dobyli Jericho. Podle Božího rozkazu jsme sedmkrát se schránou úmluvy a zcela potichu obešli městské hradby. Nenechali jsme se vyprovokovat ani štiplavými poznámkami Jerišských. Po sedmi kolech jsme zatroubili na polnice a spustili vítězný pokřik TERUACH! Hradby Jericha se zřítily a rozpadly! Jen dům Rachab a její rodiny zůstal zcela neporušený.
V mezičasech jsme ještě hráli další tematické hry, ani stezka odvahy tentokrát nechyběla.
V sobotu, na závěr tábora, jsme společně slavili eucharistii. Při ní jeden náš kamarád a zároveň účastník tábora, Matyáš z Litic, přijal svátost křtu a společně se svou sestrou Marijánkou první svaté přijímání.
Na památku si každý z nás odvážel domů kámen, na který si hebrejskými znaky vlastnoručně napsal jméno Jozue. Tento kámen nám bude stále připomínat naše rozhodnutí nezapřít Boha.
Domů jsme se rozjížděli plni zážitků a dojmů, unavení, ale šťastní.

Pavla

Dětský tábor "Jozue" 4. - 8.8.2009

105 fotografií

 

Text písně Jozue »

Letní koncert Chlumčanského dětského sboru 23.6.2009

15 fotografií

 

Program

Rarášci
V. Kalabis: Máminy oči
J. Krček: Nepořádný krtek
P. Jurkovič: Komár, Masožravá kytka a cvrček

Hosté
J. Svěrák, J. Uhlíř: Ta naše hospoda (zobcová flétna: M. Hrubá)
A. Silvestri: Forrest Gump (příčná flétna: V. Ulrychová; klávesy: L. Palkoska)

Tamtamy
Tradicionál Kumbaya
J. Svěrák, J. Uhlíř: Voda, voděnka
Starofrancouzský tanec Batalion
J. Ježek: Nebe na zemi
Ó, Pane, zhasíná den

Hosté
J. Ch. Naudot: První věta ze Sonáty g moll (příčná flétna: V. Ulrychová, klávesy: L. Palkoska)
Dvě keltské skladby (keltská skupina De Domhanaigh při ZUŠ Dobřany)

Společné zpívání
J. Svěrák, J. Uhlíř: Kdyby se v komnatách
Černošský spirituál: Loď dětí

Sbormystryně: Eva Šustrová
Klavírní korepetice: Lukáš Palkoska
Kytara a buben: Libuše Telešnuková
Zobcové flétny: Markéta Benediktová, Ondra Hodan
Rytmika: Vašek Vorel

Přejeme všem dětem, rodičům a přátelům krásné léto!

Webové stránky chlumčanských dětských sborů Rarášci a Tamtamy »