Do Litic přijíždíme v pátek odpoledne a klademe si otázku: „Kolik se nás asi sejde? Naučím se ty kroky? A co hudba?…“
S výukou začínáme hned v pátek, zvládneme tři jednodušší tance k šabatové večeři. Lektorky Jiřka a Magda nám vysvětlí význam slavení šabatu – v synagoze a pak v rodině – a průběh šabatové večeře, kterou pro nás na tento večer připravily.
Prožíváme křesťanské zahájení soboty s využitím základních symbolů židovského šabatu: žehnání světla, četba žalmů, modlitba nad vínem, požehnání chleba, tanec kolem stolu a vlastní večeře, zakončená sladkým zákuskem – příslibem Božího království.
Vzpomeneme na slavení křesťanské neděle, na to, jak ji prožíváme se svojí rodinou, a co zlepšíme… a bereme si k srdci připomenutí: Naučme se slavit!
Celý den šabatu se učíme, tančíme tradicí předávané izraelské lidové tance a nově vznikající tance, pocházející z židovského, ale také křesťanského prostředí. Gesta rukou i postoj těla jsou vyjádřením myšlenek textu žalmů, poučných příběhů nebo biblických událostí. Lektorky – obě paní učitelky – nám laskavě vysvětlují taneční prvky a kroky: „Tančíme na text: Spravedlivý roste jako palma (srov. Ž 92,13), tak si představte, že vaše ruce jsou palmovými výhonky, pohupujete se v rytmu písně – my tomu říkáme palmičky… Zvedáme ruce k nebi a nabíráme tím požehnání… Pohled nahoru k Bohu a pohled dolů – to se Mu klaníme.“
Vychází první hvězdy, opět slavíme, šabat končí. Je požehnáno víno, zapaluje se svíce, koluje sáček s vonným kořením. Ženy tančí se svícemi; muži předčítají z Přísloví 31,10-31: Chvála ženy statečné.
Večer nemůžeme usnout, zážitků a pohybu bylo nezvykle mnoho. A tak ještě před spaním vzpomínáme: „Začíná tanec HINE MA TOV maimem vpravo či vlevo, a co ten chasidský krok – nebo je snad obrácený? Tak ať to nespletu!“
Radost čtvrté neděle postní vyjádříme tancem na text žalmu 133: Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratři bydlí svorně! Vždyť jak nejlépe vyjádřit gesty svornost? Tancujeme v kruhu, držíme se za ruce. Kruh, který nemá konec ani začátek. Každý z nás je jeho součástí, současně je spojovacím článkem přes podané a přijaté ruce v postoji přátelství. Závěrečné zdvižení rukou a vyřčené: AMEN.
Já osobně jsem na kurzu biblických tanců zažila dotek přítomnosti našeho Pána v atmosféře pokoje (Šalom) a radosti ve společenství přátelství bratrů a sester.
Uvědomila jsem si vděčnost Bohu za dar chleba a vína, za dar světla (zraku) – věcí, které přijímám jako samozřejmost. Zauvažovala jsem nad tím, jak mohu chválit Pána a slavit den zastavení (šabat x neděli) i tancem, který sjednocuje a vede k Bohu.
S díky za přijetí od všech účastníků kurzu
Marie Konupková