„A když ve svém soužení
úpěli k Hospodinu,
zachránil je z tísně:
seslal slovo své a uzdravil je…“
(Žalm 107, 19-20)

Ve dnech 20.-21. března 2010 se konalo setkání s modlitbou za vnitřní a tělesné uzdravení a osvobození.

Chci moc poděkovat za to, že komunita pořádá víkendy “Ježíš uzdravuje”. Jezdíme
s manželem jednou za čas a každý, koho vezmeme s sebou, odjíždí povzbuzen a
obrácen, včetně nás. To je pro nás to největší uzdravení. Na březnovém setkání
manžel přijal uzdravení žaludku, trpěl velkými bolestmi, úplně to zmizelo! Na
dřívějších setkáních nás Bůh vždy zval, abychom se nebáli adopce dítěte, lidským
rozumem bychom se nikdy nerozhodli, protože mám nemocné srdce a zdálo se nám to
nezodpovědné. Je to už 8 měsíců, co máme doma krásného adoptovaného chlapečka
Tomáška, nedávno oslavil rok. Takže Bůh neuzdravuje jen tělo, ale i naši malověrnost
a vede nás k odvaze! Díky víkendům “Ježíš uzdravuje” jsem se také rychle
vyrovnala s tragickou smrtí v naší rodině a zažila uzdravení své maminky, která
měla kruté bolesti kolen a nemohla vůbec klečet, teď je skoro dva roky bez
bolestí. Mohu zažívat, jak je Bůh mocný a jak mocná je chvála!!!
Díky za všechno! Díky za to, že tu je někdo, kdo chce spolu s Ježíšem ovečkám obvazovat a léčit rány.

Jiřina D.

Chtěla bych podat svědectví o svém uzdravení. Na jaře roku 2008 jsem se podrobila gynekologické operaci poté, co mi byl diagnostikován děložní myom o velikosti 9 cm. Operace spočívala v “ucpání cév”, které vyživovaly myom. Ten se měl následně zmenšovat a rozpadat. Po několika měsících se myom sice trochu zmenšil – na přibližně 5cm – ale dál se už přestal zmenšovat a mé zdravotní problémy přetrvávaly. Rozhodla jsem se proto zúčastnit modlitby za uzdravení v litické Oáze. Pán se tam oslavil skrze mnohá uzdravení, a tak jsem za 14 dní po této modlitbě šla s důvěrou v Ježíše na další lékařskou kontrolu. Jaké bylo překvapení mého lékaře, když na ultrazvuku zjistil, že myom se zmenšil za tak krátkou dobu téměř o 2 cm! Nejen, že tento stav trvá nadále, ale navíc vymizely všechny zdravotní problémy s tím spojené! Proto můžu s velkou radostí a vděčností svědčit, jak je Pán úžasný! Chtěla bych povzbudit všechny nemocné a trpící lidi, aby se nebáli s důvěrou své problémy svěřit Ježíši. Vždyť Jeho ranami jsme byli uzdraveni! Jemu patří sláva a díky…
Zdeňka

Máte-li i vy svědectví z tohoto setkání, podělte se o ně prosím zasláním e-mailu na adresu sek@koinonia.cz

Fotografie »

Jak „vyměnit“ manželku a zůstat katolíkem?

Kdo si myslí, že je to nemožné nebo že k tomu potřebuje dobrého církevního právníka, je na omylu.  Jde to docela snadno. Přesvědčili jsme se  o tom na únorovém setkání pro manžele, které proběhlo minulý víkend v Liticích. A jak tedy vypadá návod na takovou delikátní výměnu? Zde je příslušný předpis pro manžela: nasyp do hrnce  přátelství, přidej tam úctu, dialog, věrnost, okořeň to laskavostí, zasyp špetkou společné modlitby a pořádně zamíchej. Podávej každý den a ještě k tomu přidej něco sladkého. Brzy se dočkáš a nepoznáš vlastní manželku – bude totiž jako vyměněná. Ani manželky nepřijdou zkrátka, protože podobný recept funguje i směrem k jejich manželům…

Celý víkend jsme se učili pod vedením našeho pastýře Alvara vytvářet takové „recepty“ na dobré křesťanské manželství. Někdy s humorem, někdy vážně, ale vždycky s vědomím, že manželství  není vězením, ale požehnáním.  Prožili jsme skutečnost, že Boží slovo má moc proměňovat naše manželství. V sobotu večer jsme také oslavili narozeniny našeho generálního pastýře Alvara, okoštovali moravská vína a naučili se několik židovských tanců.  Děkujeme všem bratřím a sestrám z interní komunity a našim přátelům z Moravy za skvělé setkání!

Standa a Marie Dragounovi

 

V litické Oáze se konalo první setkání Koinonie v novém roce.
Při nedělní mši svaté přijaly dvě sestry závazek, že budou následovat Pána Ježíše v panensví pro nebeské království ve světě v Koinonii Jan Křtitel po dobu tří let.



 

Od sobotního dopoledne – při modlitbě i vyučování – nám Pán připomínal, jak vypadala první křesťanská komunita – „měli jedno srdce a jednu duši“.
P. Emanuele nám vše přiblížil na postavě Barnabáše a vysvětlil nám, jak tato slova konkrétně uvádět do života.

Po přestávce upoutala naši pozornost na pódiu loď s nápisem Koinonie.
P. Francesco nás vybídl, abychom se navrátili k práci obyčejných námořníků na lodi, jež nese jméno Koinonia. Nehledat jiné loďky k plavení, ale pustit se do práce s posádkou na lodi, ve které již jsme. Odhodit do moře to, co není pro naši plavbu podstatné a držet se toho, co je pro nás typické: charizmatická modlitba, přátelství a dům modlitby.
Pokud nám k tomu chybí důvěra či máme strach, nevadí – nemusíme se bát, vždyť na loďce Koinonie je spolu s námi Pán; a tak vedle služby nacházíme na lodi i odpočinek… a tak si můžeme klidně zpívat “halí belí”.

Odpoledne začala velká komunitní oslava: dostali jsme do vlastnictví zaslíbenou zemi!
Pán nám připravil velkolepý dar: diecéze nám darovala faru, stodolu a celý farní areál včetně kostela.

Celý areál, především významná místa, jsme společně procházeli, modlili se, vzdávali Pánu díky a prohlašovali Boží slovo.
Francesco – jako pastýř litické Oázy – nám na každém místě připomínal samotné počátky – příchod komunity do Čech, letnice v kostele sv. Petra a Pavla roku 1998; faru, která byla zpočátku neobyvatelná, proměny jednotlivých míst: od kaple v dnešní jídelně, přes Gilgál (bývalá truhlárna sloužící k setkáním), až k Betlému (sál v bývalé stodole), který nám už nestačí, a tak přistavujeme
Po této menší pouti zaslíbenou zemí bylo v sále odhaleno proroctví o Camparmu, které neodlučně patří k naší komunitě.

V další části programu jsme si vyslechli až neuvěřitelné vzpomínky pamětníků (Emy Šulistové, Mirky Ladmanové a Jirky Janečka), shlédli videoprezentaci Koinonie během jejího čtrnáctiletého působení v Čechách – fotografie nám ještě jednou přiblížily, jak Pán během tohoto období Koinonii žehnal a proměňoval lidi i věci. Pán je opravdu věrný! Naše srdce byla naplněna vděčností a úžasem nad nádherným Božím plánem.

Setkání bylo zakončeno slavením nedělní eucharistie v NAŠEM litickém kostele.
Rozloučili jsme se přáním krásných Vánoc, neboť další setkání nás čeká až po novém roce!
Těšíme se na shledanou!
Růža

Setkání Koinonie 12. – 13.12.2009

80 fotografií

 

V kapli P. Marie Pomocné vystoupil dětský sbor při ZŠ Chlumčany. Vyslechli jsme si Vánoční písně a koledy pod vedením paní učitelky Šustrové a duchovní slovo P. Martina Váni.

 

Za hlasitého vyzvánění zvonu z věže litického kostela jsme se úderem šesté hodiny večerní sešli v neděli 13. prosince spolu s mnoha dětmi a jejich rodiči k rozsvícení vánočního stromu, který byl na tuto slavnostní událost již několik dní připraven.

Po úvodní písničce – věnované všem Luciím a Lucinkám, které právě slavily svůj svátek – zarecitoval plzeňský biskup Mons. František Radkovský dva úryvky z básně Popelka Nazaretská od Václava Renče, jež vystihují atmosféru i podstatu Ježíšova narození. Objasnil význam vánočního stromu a všechny povzbudil k duchovní přípravě na nadcházející svátky.

Poté jsme vyšli před kostel, protože již přišel očekávaný hřeb večera – a skutečně, pan biskup požehnal strom a ihned se na něm k velké radosti přítomných dětí rozsvítily všechny velké i malé žárovičky. Tím byla současně osvětlena také betlémská chýše postavená před ním, v níž se kromě Svaté rodiny, pastýřů a oveček v tu chvíli objevil ještě jeden obyvatel: tříbarevná kočka .

Vánoční strom 2009

27 fotografií

 

Pro evangelizaci jsme zvolili jednoduchou formu – v centru Českých Budějovic jsme zpívali komunitní chvály, četli nahlas evangelium a svědčili. Ti, kteří se zastavili, aby naslouchali, od nás dostali adventní evangelizační letáčky a vánoční cukroví. Pokud se chtěli sdílet více, byli k dispozici bratři a sestry pro další rozhovor. Velké povzbuzení nám přivezly dvě naše milé sestry z Bojkovic, které kvůli evangelizaci přijely přes celou republiku, aby se po jejím skončení vrátily zpět na Moravu. Za dvě a půl hodiny jsme v chladném odpoledni oslovili více než 20 lidí.

Čas od času se objevují skeptické názory na pouliční evangelizaci, zvlášť zdali je dost účinná. Je pravda, že jen málokdo odchází přímo z ulice do Domu modlitby. Ale mám osobní zkušenost, že když rozséváme Boží slovo bez ohledu na okamžitý úspěch, Pán naplní naše Domy modlitby jiným způsobem. Ježíš říká: „Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo, a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu“ (J 15,16). Věřím, že ovoce, které jako komunita neseme a rozdáváme, není červavé, ale chutné, troufám si říci, že dokonce velmi chutné. To sobotní odpoledne jsme z něj ochutnali všichni: prožili jsme radost z toho, že jsme komunitou, dostali jsme úžasnou sílu Ducha pro hlásání a cítili jsme lásku k našim hledajícím bratřím. Co dodat na závěr? Snad jen slova naší sestry Pavly, která pronesla, když jsme se loučili: „Nevím jak vy, ale já jsem si to dneska báječně užila.“

Standa Dragoun

Evangelizace v ČB 5.12.2009

9 fotografií

 

Kristus vstal z mrtvých!

Milí bratři a milé sestry,

začíná nové liturgické období, advent, doba přípravy na svátky Kristova narození. Jsme v roce, kdy slavíme 30. výročí existence naší komunity, a Pán nám hojně požehnal. Stále velice rád vzpomínám na Kongres, který se konal v Praze koncem srpna: byla to velkolepá oslava, bohatá, vedoucí k úžasu nad podivuhodnými skutky, které Pán vykonal pro nás všechny. Mezi mnoha poselstvími bylo i jedno prorocké slovo, které mě obzvlášť zasáhlo: „Nikdo nezastaví tvoji cestu; nikdo nezastaví tuto cestu, protože už to nejsi ty, kdo po ní kráčí, ale jdu po ní já, jenž žiji v tobě.“ Ano, je to tak, Pán se nikdy nezastavuje v naplňování svého slova, to pouze my můžeme přestat následovat jeho cestu.
Jsme lid, který je na cestě, a proto záleží na nás, zda přijmeme impuls Ducha k tomu, abychom šli a nezastavovali se. Naše cesta s Pánem je nutně společnou cestou formování jednoho lidu, protože my jsme jeden jediný lid. Jeden z veršů knihy Rút velmi dobře vyjadřuje tuto skutečnost společného kráčení: „Tak šly obě, až došly do Betléma“ (Rt 1,19). Rút, jakkoli má možnost vrátit se ke svým příbuzným a tam si zařídit nový život, se rozhodne následovat svoji stárnoucí tchýni Noemi, která již před sebou nemá žádnou budoucnost. Zdánlivě si volí smrt, ale ve skutečnosti se rozhodla pro opravdový život: být s osobou, kterou si vybrala za přítelkyni. Svým rozhodnutím pro Noemi si Rút volí stejnou cestu: cestu, která vede do Betléma.
Betlém – to je “dům chleba”: kdo jde do Betléma, směřuje k požehnání. Do Betléma se však nechodí jinak, než v doprovodu přítele. To, co tuto cestu umožňuje, nejsou zdroje či rezervy toho, kdo tě doprovází: Noemi nic z toho neměla. Tuto cestu umožňuje tvoje rozhodnutí učinit z druhého svého přítele. Všichni jsme pro své bratry takovou Noemi: jsme chudí, máme jen velmi omezené zdroje, avšak ten, kdo má odvahu zvolit si Noemi, starou a neplodnou, za svoji přítelkyni a průvodkyni na cestě, dojde až do Betléma, “města chleba”. Stejně tak jsme i my všichni povoláni být odvážní jako Rút: rozhodnout se pro bratra, aby se stal naším přítelem a průvodcem na cestě.
A tak v této adventní době upevněme pouta našich přátelství konkrétními gesty otevřenosti, velkodušnosti, blízkosti a vzájemné úcty; navzájem se povzbuzujme, snášejme se a jeden druhému odpouštějme, má-li kdo něco proti druhému. Konkrétně: nezanedbávej setkávání se svými bratry, a to nejen na předem stanovených setkáních jako je Agapito či Dům modlitby, nýbrž věnuj svůj čas konkrétním způsobem tomu, kdo ještě neměl příležitost zakusit tě jako svoji Rút: ochotně se otevři nějaké konkrétní službě křesťanské lásky. Tak dojdeš až do Betléma, a tam uzříš dítě zavinuté do plenek: Krista Pána.
Požehnaný advent přeje

Plzeň-Valcha, 26. listopadu 2009

P. Alvaro Grammatica
generální pastýř

Anděl Páně řekl Filipovi: „Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gázy.“ Ta cesta je opuštěná. Filip se vydal k té cestě a hle, právě přijížděl etiopský dvořan. Ten vykonal pouť do Jeruzaléma a nyní se vracel na svém voze a četl proroka Izaiáše… Dvořan se obrátil k Filipovi: „Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví – sám o sobě, či o někom jiném?“ Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše…

(srov. Sk 8,26-40)

I ty, stejně jako eunuch, potřebuješ setkání, které změní tvůj život.
Otevři své srdce Pánu Ježíši a on tě naplní svým Duchem a ty se znovuzrodíš k novému životu.
Tento kurz bude tvým „Filipem”.

Pozvánka na kurz Filip