Koinonia Jan Křtitel » Koinonia Jan Křtitel

Tábor pro mladé na Slovensku 1.–7.8.2011

Koinonia Jan Křtitel — Fri, 02 Sep 2011 16:12:38 +0000

Jak už to tak bývá, na tábor se většina z nás těší. I já
jsem se těšila, ale to jsem ještě nevěděla, jaké PŘEKVAPENÍ pro mě má
Pán připravené.
Po pouhých dvou dnech skvělého pobytu jsem byla naprosto
nadšená. Poznala jsem nové lidi, vytvořila se nová přátelství;
dynamiky plné adrenalinu, které pro nás byly připraveny, byly
naprosto úžasné a všechna témata a přednášky mě bavily a hodně jsem
si z nich odnášela.
Největší dojem na mne ale udělal páteční večer. Začalo to jako každá jiná modlitba, nebo mi to tak aspoň připadalo. Začali jsme vzývat Ducha
svatého a i to mně ze začátku přišlo stejné jako jindy. A pak
najednou přišlo to PAU, to veliké překvapení, na které jsme všichni
čekali. Bylo to velmi silné a Pánovu přítomnost jsem cítila jako
nikdy předtím. Začaly se ve mně střídat emoce. V jednu chvíli jsem se
strašně smála a v druhé chvíli mi tekly přímo krokodýlí slzy.
Připadala jsem si jako blázen Když jsem otevřela oči a podívala jsem se, co se děje
přede mnou a za mnou, viděla jsem na všech tvářích stejné překvapení
a bouřlivé emoce. Když jsme udělali s přáteli kroužek a všichni se
nahlas a velmi intenzivně modlili v jazycích, začal k nám mluvit
Marcel. Zeptal se, jestli někdo cítí povolání k evangelizaci.
Nejdřív jsem nic necítila, vlastně jsem ani moc Marcela neslyšela, ale
pak přišla Lenka a vytrhla mě z mé “veřejné samoty” slovy: “Ty
nejdeš?“. V tom se ve mě cosi pohnulo a já najednou cítila že to je
ono. To je to PAU, to je to PŘEKVAPENÍ, to je moje CESTA! Šla jsem
dopředu a byla v tu chvíli úplně nejšťastnější
Když jsme se později s českými i slovenskými přáteli a priateľmi
sdíleli, tak jsem slyšela ještě různá jiná svědectví, která se od
toho mého tak moc nelišila. Pán nám na tomto táboře opravdu odkryl
mnohá překvapení.

Ale věc, kterou jsem si odnesla nejvíc, je následující.

NIKDY SE NEVZDÁVEJ!!! (protože se to opravdu vyplatí )

-Anče+Filďas-

Když jsem jela na tento tábor, tak jsem měla trochu strach z nového prostředí, z nových lidí a nevěděla jsem, co mám čekat …ale teď to vše můžu shrnout jedním slovem: PŘEKVAPENÍ… už od prvních chvil jsem nelitovala, že jsem se mohla na tábor dostat… jsem za to moc vděčná… a první trochu větší překvapení, takové to první „CINK“, bylo při modlitbě, když jsem šla potmě do lesa a ptala jsem se, co ode mě Pán čeká… a tam jsem trochu cítila, že bych měla v něčem sloužit Bohu, ale nevěděla jsem, jak to pochopit a co pro to mám dělat… a úplně to největší překvapení přišlo při modlitbě k Duchu svatému… nikdy na to nezapomenu, jak to bylo intenzivní a silné… začala jsem hodně brečet… a když se zeptali, kdo cítí, že je povolán evangelizovat, tak jsem prostě udělala krok vpřed… ještě jsem se trochu rozmýšlela, ale pak jsem tam šla… byli tam, myslím, tři kluci a všichni jsme moc brečeli, potom ještě přišly dvě holky a byla jsem moc šťastná , nevnímali jsme, co se děje okolo… chválili jsme Pána, smáli jsme se nebo plakali… bylo to hodně silné… a nikdy předtím by mě nenapadlo, že se pro tohle rozhodnu…

-Nikola-

Fotografie

Láska prochází žaludkem

Koinonia Jan Křtitel — Mon, 22 Aug 2011 17:10:40 +0000

aneb setkání pro manžele 2011

Nevíme, kolik českých přísloví se náš pastýř Alvaro už naučil. Jedno z nich zná ale určitě – že láska prochází žaludkem. Snad se zbožný čtenář nepohorší, že naše svědectví začínáme jídlem. Ale popravdě řečeno, kdo z nás by si dovedl představit manželské setkání o chlebu a vodě? Naštěstí se přípravy zhostili dva špičkoví manažeři, kteří neponechali nic náhodě: šéfpastýř Alvaro a šéfkuchař Pavel, oba podporovaní zkušenými týmy. Výsledné menu pak stálo za to. Nad přednáškou o manželské jednotě se vznášela vůně grilovaných kotletek, partnerské problémy se vytrácely, když se servírovalo jemné kuřecí masíčko, a kdo ochutnal zákusky od Marušky Lysáčkové, pochopil, že život je sladký…

Kdo letos do Litic přijel, nelitoval. Z myšlenek, které zazněly, připomeňme alespoň jednu: manželství je cesta, po které kráčíme v dobrém i zlém společně za Pánem. Začátek této cesty nám připomněli naši mladí snoubenci, kteří svým nadšením roztancovali při animaci celý sál. Jejich svědectví pak jedinečným způsobem doplnili Maruška a Vašek Lysáčkovi, kteří spolu jdou již 40 let a přijeli své výročí oslavit společně s přáteli z Koinonie.

Pokud bychom mohli předávat ocenění, dostali by naši přátelé z interní komunity za přípravu setkání zlaté medaile. Zvláštní poděkování pak jistě patří Alvarovi a Francescovi za jejich pastýřskou službu a upřímné přátelství. Díky!

Standa a Marie

Fotografie

Tábor pro děti 26.–30. července 2011

Koinonia Jan Křtitel — Tue, 02 Aug 2011 16:42:32 +0000

Staň se malým velikánem

Tak jako kdysi Abrahama, tak i nás povolal Bůh, abychom se vydali na cestu do zaslíbené země. A my jsme s důvěrou v Boží pomoc uposlechli Jeho hlasu a společně vyšli. On sám je naší silou a nenechává nás samotné. Abraham nám byl příkladem nejen v tom, že nepochyboval a věřil v Boží zaslíbení, a proto se vydal na cestu, ale i přístupem ke svému bratru – příbuznému Lotovi, který se k Abrahamovi nezachoval vždy správně a přesto ho osvobodil ze zajetí a vyprosil pro něj u Hospodina záchranu před zkázou města Sodomy.
Cesta do zaslíbené země, na kterou jsme se vydali, neskončila táborem, a proto se těšíme, že se na ni budeme stále potkávat spolu se starými i novými kamarády, abychom se mohli navzájem povzbuzovat a radovat se spolu.
Těžko se sděluje, co jsme prožívali prostřednictvím společných chval, dynamik, her a osvobozování našich zajatých vedoucích. Jedním slovem směrem k dětem lze pouze říci: “Byli jste SUPR!”

- Mirka a Petr -

Štěpánka: Na táboře pro děti se mi nejvíc líbila bitva na zřícenině, ve které jsme vysvobozovali naše vedouci ze zajetí. Také byla dobrá hra, při které jednotlivá družsta musela sesbírat se šňůry co nejvíc parů ponožek.

Vítek: Na táboře se mi líbila bitva u hradu a ještě mě bavilo hledání Zaslíbené země.

Esterka: Na táboře se mi líbilo úplně všechno a nejvíc hra, ve které jsme osvobozovali zajatce a hledali ponožky do páru.

Marianka: Mně se na táboře líbilo všechno a nejvíc hra s osvobozováním zajatých vedoucích, jak jsme museli hledat různé svitky a průkazní minci, zazvonit na neznámý dům, kde jsme dostali papírové koule k bitvě na hradě. Moc ráda jsem zpívala na pódiu a taky byla bezva soutěž: „Litice hledají talent“ a ponožková hra.

Vojta: Nejlepší tábor na světě. Bylo to skvělý. Jsem rád, že jsem tam mohl být.

Jan: Tábor byl skvělý, jak napsal Vojta! Líbilo se mi všechno, ale nejvíce se mi líbilo, že jsem poznal nové přátele, ale na konci tábora mi bylo líto, že odešli staří přátelé, a tak abych to shrnul jednou větou: Tábor byl letos úžasný!

Sárinka: Mně se líbilo divadlo o Abrahamovi a pak se mi líbilo, jak ho hrály samy děti. Taky si stále zpívám písničku z tábora: „Každý den, já chci tě, Pane, chválit….“

Šimon: Na táboře se mi líbila cesta do zaslíbené země, tam jsme se potkali s dalšími dětmi.

Maruška: Na táboře se mi líbilo, že zaslíbenou zemi nemusíme hledat, ale je to, když se máme všichni rádi.

Fotografie

Žehnání motorových vozidel a řidičů 24.7.2011

Koinonia Jan Křtitel — Mon, 25 Jul 2011 20:42:25 +0000

Ježíše, který je Cesta, Pravda a Život, jsme v neděli 24. července přijeli k Dálniční kapli poprosit, aby nás doprovázel a ochraňoval na všech našich cestách. Při krátké bohoslužbě slova byli požehnáni řidiči i jejich vozy. Pán nám dal navíc názorně a obdivuhodně zakusit, jak jsou jeho úmysly větší než ty naše a jak jeho cesty převyšují cesty naše. Měli jsme velkou radost z toho, že Boží požehnání nebylo určeno jen těm, kteří se ke kapli dostavili s tímto záměrem, ale přijali ho i ti, kdo právě projížděli kolem a byli pro něj otevření.
Ježíši, naše Cesto, jedině ty vedeš naše kroky správně a bezpečně, přiváděj nás k celé Pravdě a k plnosti Života!

Fotografie

Pouť ve Lhotě a požehnání sochy sv. Anny 24.7.2011

Koinonia Jan Křtitel — Mon, 25 Jul 2011 16:03:25 +0000

„Jak červánky ohlašují ráno,
než ozáří slunce Boží svět,
zrozená jsi lidu, svatá Anno,
aby směl den spásy uvidět.“

…zněla líbezná melodie doprovázející poutní mši svatou ke svaté Anně do Lhoty v neděli 24. července.
Pro tuto příležitost jsme dostali úžasný dárek – sochu svaté Anny s dcerkou Pannou Marií, kterou připravuje na život. Umělecké dílo vytvořil a kapli věnoval akademický malíř a sochař Jaroslav Šindelář, místní obyvatel.
Krásného svátku, při němž po vzoru lhotské patronky byla pozornost věnována zvláště matkám, dětem a rodinám, se zúčastnilo také několik mladých rodin ze Lhoty a okolí. Dětské cupitání na volném prostranství před kaplí tak mile přispělo k vytvoření přátelské a rodinné atmosféry.

Fotografie

Setkání nad Biblí 15.–16. července 2011

Koinonia Jan Křtitel — Mon, 18 Jul 2011 15:24:25 +0000

Již nějakou dobu jsem uvažovala o tom, že bych ráda studovala biblickou školu, ale kvůli práci jsem si na ni netroufala. O to více jsem uvítala možnost zúčastnit se Setkání nad Biblí 15.-16. července 2011, které bylo určeno i nestudentům BKŠ. A skutečně jsem nelitovala. Velmi mě oslovilo přednesení a osvětlení obsahu dogmatické konstituce 2. vatikánského koncilu Dei verbum. Tento dokument obsahuje skutečné perly: Slovo Boží má takovou sílu a moc, že je pro církev oporou a životem a pro její děti posilou víry, pokrmem duše, čistým a trvalým pramenem duchovního života. Církev měla vždy v úctě Boží Písmo jako samo tělo Páně, vždyť – především v posvátné liturgii – nepřestává brát a podávat věřícím chléb života se stolu jak Božího Slova, tak Kristova těla. (srov čl. 12)
Taktéž se mi otevřely oči, co se týče nekončícího Božího zjevení od stvoření v dějinách a jeho konkrétních zásahů do života člověka pro jeho spásu a v důsledku toho i nezbytnosti Bohu odpovídat.
Setkání mě opravdu nadchlo a jsem rozhodnutá se studiem biblické školy začít – vždyť Bůh mluví, a je proto životně důležité jeho Slovo přijímat a jako takovému se mu snažit co nejlépe porozumět.
Myslím, že jednu lekci za měsíc přece nějak zvládnu, držte mi palce! …anebo ještě lépe, nechcete jít do toho se mnou?

-Maruška-

Fotografie

Pouť do Camparma 2.-6. července 2011

Koinonia Jan Křtitel — Mon, 11 Jul 2011 10:47:24 +0000

Na první červencové dny dostali od komunity pozvání na pouť do mateřské Oázy Koinonie Jan Křtitel v Camparmu ti, kdo již složili své věčné sliby. Všichni jsme jeli ve velkém očekávání. Doprovázeli nás někteří interní bratři a sestry z plzeňské Oázy v čele s pastýřem Francescem.
Už po přejezdu italských hranic jsme obdivovali nádheru Alp a krásných městeček na jejich svazích. Když jsme s minibusem vystoupali nad městečko Schio a byli uchváceni pohledem na ně i na krásu mohutných horských masivů, to už jsme se blížili k cíli cesty.
V Camparmu jsme po příjezdu zakusili úžasné přijetí interních bratří a sester, kteří se pak o nás po celou dobu s láskou starali.
Otec Emanuel, místní pastýř, sloužil druhý den v neděli dopoledne mši svatou a seznámil nás s historií komunity. Připomněl nám důvod naší cesty: sestoupit ke kořenům. Naše putování navíc přirovnal k cestě lososa, který se proti proudu vrací do místa svého původu, aby se mohl rozmnožit. To jsme prožívali i my: vydali jsme se na svatou pouť, aby nám bylo umožněno nést hojnější ovoce. Dívali jsme se na Camparmo přes brýle Bible. Emanuel nám řekl, že z duchovního hlediska jdeme dnes do hloubky kořenů. Těmi hlavními kořeny je otec Ricardo, zakladatel, kterého si Pán vyvolil, zaslíbení velkého potomstva, jako je hvězd, a země, kterou v Camparmu obdržel. Je to Pánovo slavné dílo. A v této slávě si máme projevovat vzájemnou lásku. To je ideál, který měl otec Ricardo na mysli a k němuž všichni společně směřujeme: učit se životu v přátelství.
Pak jsme na dálku otci Ricardovi také požehnali, neboť právě 3. července slavil své 75. narozeniny.
Po bohoslužbě nás Emanuel provedl významnými místy v Camparmu, prohlédli jsme si první domek Rachab, kapli, dům sester, dům bratří a nově postavené budovy během celého působení komunity. Seznámil nás s počátečními těžkostmi s odkoupením pozemků, chybějící elektřinou a vodou, ale i s tím, jak se první bratři mnohokrát radovali z velké Boží lásky, kterou je Pán za jejich víru v nelehkých podmínkách odměňoval.
V odpoledním čase nás po okolí Camparma provázel Francesco a řekl nám něco k historii této oblasti v souvislosti s boji za 1. světové války. V podvečer nás navštívili Ida a Alfredo, první manželský pár externí komunity v Camparmu. Podali svědectví o svém povolání do Camparma a o své vůbec první návštěvě otce Ricarda v této osadě (na podzim roku 1981), o svém obrácení skrze jeho osobu, o životě s Pánem a komunitou, o tom, jak se učili Pána za všechno chválit a za vše děkovat. Zmínili se také o své službě, o přátelství a lásce bratří, o společné modlitbě, evangelizaci a také o zkušenosti s Pánovým dotekem a Jeho blízkostí v těžké životní zkoušce.
Po noční bouřce jsme se probudili do krásného slunečného dne a těšili se na výstup na Pasubio do výšky 2240m n.m. Vzhledem k tomu, že se pouti účastnili zástupci všech věkových kategorií, byla naše horská túra zmírněna: asi 8 km jsme byli vyvezeni minibusem k tunelu Galleria generale D’Havet na tzv. Cestě hrdinů, která byla dokončena v roce 1938 s pamětními deskami padlých. Odtud jsme společně pokračovali pěšky ke kostelíku, ve kterém se každý rok slouží mše svatá za italské a rakouské (české) vojáky padlé v 1. světové válce. Na tomto horském masívu, který je také označován za “posvátnou oblast”, prolilo krev 20 tisíc mužů. Pro nás jsou tato místa posvátná navíc proto, že zde prožil svoji dvouměsíční poušť zakladatel komunity otec Ricardo a právě zde dostal od Pána příslib země, kterou mu dá, aby mohl započít Jeho nové dílo. Slavili jsme společně eucharistii, bylo to přesně v den výročí výstupu otce Ricarda do těchto míst, 4. července 1975. Všichni jsme byli hluboce zasaženi a děkovali jsme Pánu za všechny přijaté milosti. Sestupovali jsme zpět zahaleni mlhou s hlubokým vědomím Pánovy věrnosti.
Další den byl věnován návštěvě muzea ve vesnici Canove, která patří do Sedmi obcí náhorní roviny v Asiagu, kde probíhaly nejkrutější boje 1. světové války. Od průvodce jsme se dozvěděli o strategii bojů, o životě vojáků a jejich utrpení. Na desce zúčastněných zemí ve válce v letech 1914 – 1918 je zapsáno téměř 10 milionů padlých.
V Asiagu jsme prošli kostnicí, do níž bylo z okolních hřbitovů soustředěno přes 34 tisíc pozůstatků padlých, z toho přes 18 tisíc rakousko-uherských vojáků.
Někteří z nás našli mezi jmény padlých hrdinů své předky. Maruška nám přeložila dojemný dopis vojáka na rozloučenou se svojí rodinou, věděl, že bitva je předem prohraná… a my jsme na jednu stranu pocítili nesmyslnost války a na druhou stranu jsme si uvědomili, že při plnění našeho evangelizačního poslání stojíme v první linii a že je třeba neustále bojovat a věřit v Pánovo vítězství.
Na zpáteční cestě z Asiaga nám pastýř Francesco připravil milé překvapení: pozval nás všechny na pravou italskou zmrzlinu
I poslední večer jsme v Camparmu prožili v laskavém přijetí a vzájemném obdarování bratří a sester, obdivovali jsme jejich kreativitu ve stolování, vychutnali si s láskou připravenou večeři.
Všichni jsme odjížděli s velkou vděčností Pánu za možnost uskutečnění této svaté pouti. Děkujeme všem, kdo nás přímo provázeli, i těm, kdo nás duchovně podporovali svými modlitbami. Radujeme se z cesty Koinonie, po níž my nedokonalí kráčíme společně s naším nejlepším Přítelem Ježíšem, který je dokonalý!

Alena

Fotografie

Litická pouť 26. června 2011

Koinonia Jan Křtitel — Wed, 29 Jun 2011 10:58:50 +0000

Ježíš jim řekne: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!" (Mt 16,15-16)

Pohádkový les v Liticích 21. května 2011

Koinonia Jan Křtitel — Fri, 24 Jun 2011 12:47:12 +0000

„Když se jde na věc s nadšením a šturmem, tak se dílo podaří!“ pravil Jan Werich coby král Já I. svému pobočníkovi Atakdále, když hodlali v pohádce Byl jednou jeden král upéct lívanec velký – no, pro celý hrad – asi tak půl hektaru. My jsme sice lívance nepekli, ale nadšení, se kterým jsme chystali a taky uskutečnili náš třetí Pohádkový les, by vystačilo na nejmíň pět hektarů. Dětí se sešlo nad očekávání, k obrovské radosti prince Ondry a jeho přátel Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého, protože potřebovali velkou pomoc, aby zachránili princeznu Aničku ze zakletí mocné čarodějnice. Děti a jejich dospělý doprovod vítali nejen naši čtyři stateční rekové, ale i nešťastný pan král s paní královnou, aby jim dodali odvahy a síly splnit různé úkoly a získat tak dukátky pro prince na vysvobození princezny. Děti tak lovily u Vodníka rybičky, poznávaly u Makové panenky a motýla Emanuela květinky, u perníkové chaloupky je Ježibaba donutila sednout si na lopatu, u Budulínkových lištiček se povozily na ocásku. Rumcajs s Mankou měli přichystaný úkol zdolat lanovou dráhu, u Křemílka a Vochomůrky si zaskotačily ve skoku přes lano, Karkulka a myslivec je poprosili, aby jim pomohly zastřelit vlka. Oslík se otřásl a sypaly se dukáty, Včelí medvídci a Čert s Káčou už byli posledními zastaveními před čarodějnickým zámkem. Tam všichni svedli nelítostný boj se zlem, to když čarodějnice princeznu třikrát zaklela, aby ji princ nenašel. Ale přátelství, odvaha a láska našich hrdinů a všech dětí zlomila zlé úklady a nakonec se všichni spolu s princem a princeznou radovali, tančili a zpívali. A že jim cestou pořádně vyhládlo, daly si také dobroty, které pro ně nachystaly ochotné ženy z farnosti. A když k tomu všemu připočteme nádherné počasí, můžeme si říct: měl jste pravdu, pane králi! Už teď se těšíme na další les plný kouzel a překvapení. Moc rádi vás tam všechny přivítáme.

-Vlaďka-

Letnice v plzeňské Oáze 11.–12. června 2011

Koinonia Jan Křtitel — Wed, 15 Jun 2011 14:16:06 +0000

Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Jak je psáno: „Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku.“ Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Řím 8, 35-39)